V roce 1991 po návštěvě expertů Světové zdravotnické organizace (WHO) se rozšířily v českých školách informace o projektu Zdravé školy. Myšlenka vznikla asi před deseti lety v Evropském úřadu WHO v Kodani jako součást programu Zdraví pro všechny do roku 2000.
Pojetí zdraví vychází z různých oblastí. Nejznámější definicí je ta, kterou publikuje právě WHO. Tato definice říká, že “Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody”. Nikoliv tedy pouze nepřítomnost nemoci. Některé současné studie poukazují na rizika současného životního stylu mladistvých, který v dospělém věku může vyústit ve skutečná onemocnění. Alarmující je skutečnost, že přibývá dětí s obezitou, alergiemi a rizikovým chováním, které může predisponovat pozdější další chronická onemocnění jako jsou choroby srdečně-cévní, diabetes, poruchy pohybového aparátu a skutečnost, že vedeme jako Česká republika smutné prvenství v rakovině tlustého střeva není rovněž příznivá. Přičemž je důležitým poznatkem, že základy zdravé výživy mají být položeny již v ranném věku a školy by všeobecně výchovu ke zdravému životnímu stylu měly podporovat.
Jednou z možností podpory zdravého životního stylu je projekt Zdravá škola, který chápe školu jako místo nejen pro vzdělávání a výchovu, ale zároveň jako jedno z prostředí pro podporu zdraví. Podstatou projektu je vytvoření zdravého prostředí v našich školách i školkách a výchova ke zdravým životním návykům a chování.
Práce s tématy výchovy ke zdravému způsobu života se řadí zásadami zdravého učení a je propojena se všemi pilíři a zásadami podpory zdraví . Těmito zásadami podpory zdraví ve škole podle Havlínové jsou:
1. Pohoda prostředí
- pohoda věcného prostředí
- pohoda sociálního prostředí
- pohoda organizačního prostředí
2. Zdravé učení
- smysluplnost výuky
- možnost výběru a přiměřenost výuky
- spoluúčast a spolupráce při výuce
- motivující hodnocení žáka
3. Otevřené partnerství
- škola jako demokratické společenství
- škola jako vzdělávací středisko
Škola podporující zdraví se stará o všestrannou a vyváženou nabídku. Je propojena se skutečným životem a dá na praktickou využitelnost toho, co se děti ve škole naučí. V obsahu a metodách dbá na přiměřenost učiva vzhledem k věku a individuálním možnostem žáků. Teoreticky vypadá individualizace k přístupu k dětem jednoduše. Myslí se jí zohlednění jedinečných možností i potřeb každého dítěte. Znamená to, že nebereme na všechny děti stejný metr ani v tom, co jim nabízíme, ani v tom jaké výkony od nich očekáváme. Při skutečné individualizaci nesrovnáváme jednotlivé děti mezi sebou a dvojnísobně to platí v mateřských školách, kde se jednotlivé předpoklady a dílčí schopnosti teprve rozvíjejí.
Zdravá škola tedy není pouze nějakou školou, kde by se v kuchyni dětem připravovalo stravování např. z biosurovin, jak mnozí mylně předpokládají, nýbrž jde o celkovou “filosofii” školy, která se prolíná celkovým klimatem takové školy. Zdravá škola bere v potaz celou rovinu biopsychosociálních vztahů, kde východiskem jsou tři klíčové momenty:
- zdraví je všeobecně uznávanou hodnotou
- současné pojetí zdraví klade důraz i do souvislostí
- na zdraví má vliv chování a celkový způsob života
Projekt Zdravé školy rozumí školu nejen jako místo pro vzdělávání, ale zároveň jako prostředí podporující zdraví. V Praze byla založena poradna, která má za úkol konzultovat problémy našich učitelů a rodičů ať již tělesného, duševního, mravního či sociálního charakteru. Spolupracovníkem a partnerem pražského Národního centra je ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které vydalo Ozdravný program pro školy.
Podpůrné zdroje:
Havlínová, M. a kol., Program podpory zdraví ve škole. Praha: Portál, 2006