Víš, co čteš?

Víš, co čteš? (Iva Nováková)

Luštění s nácvikem pozorného čtení
Začínající čtenáři často příliš nevnímají, co čtou. Ilustrovaný pracovní sešit s jednoduchými, krátkými cvičnými texty jim pomůže číst s větším soustředěním a pozorností. K pozornému naslouchání čtenému textu děti motivuje možnost vyluštit tajenku a správně dokreslit nebo vybarvit obrázky. Pracovní sešit je rozdělen do dvou částí.

První obsahuje čtrnáct krátkých příběhů a na ně navazující luštěnky a dokreslovačky. Tato část je vhodná i pro předškoláky, kterým může přečíst pohádku a zadání úkolu dospělý.
Druhá část se skládá z různých na sobě nezávislých úkolů. Děti čtou jednotlivé věty a podle nich luští tajenky nebo dokreslují obrázky. Návod k řešení je vysvětlen u každého úkolu zvlášť.

Ukázky z knihy:

O ŠIKOVNÉ OPIČCE

V jedné zoologické zahradě bydlela opičí rodina. Od jara do podzimu se opičky proháněly venku. Ale když přišly první mrazy, zalezly všechny do domečku a zůstaly tam až do jara. Opičky totiž mají rády teplo, vždyť pocházejí z Afriky. Jednou zjara se opičí mámě narodila dceruška. „Bude se jmenovat Bety po babičce,“ rozhodl opičí táta. Betynka se měla k světu. Houpala se na laně, hrála si s míčem a na děti dělala legrační obličeje. Však ji taky měly ze všech opic nejraději.
Uplynulo léto, podzim a začalo poprvé chumelit. Opice zalezly jako každý rok do domečku.
Jen malé Betynce se to nelíbilo: „Tady je hrozná nuda. Chci běhat venku!“
„To nesmíš,“ zakazovala maminka, „zmrzla bys. Kdepak, zima není pro opice.“
Ale Betynka si nedala říct. Když se nikdo nedíval, pootevřela dvířka a šup do výběhu. Sníh opičku studil. „Brr,“ otřásla se. „Máma má asi pravdu.“ Ale pak začala hopsat a běhat po stromě, až se celá zahřála. „Venku je krásně,“ libovala si.
„Betynko, nastydneš!“ vyděsila se ošetřovatelka. „Opičky nemohou lítat po sněhu. Běž rychle domů!“
„Prosím, prosím,“ žadonila Bety, „přines mi bundu, čepici a pořádné boty. Já tu nudu doma nevydržím.“
„Dobře,“ souhlasila nakonec ošetřovatelka. „Ale teď rychle do tepla!“
Od té doby trávila Betynka na sněhu celý den.
Však taky měla teplou kombinézu, čepici přes uši a na rukou palčáky. „Postavíme v opičím pavilonu kopec ze sněhu,“ rozhodl ředitel zoo a koupil Betynce sáňky. To byla teprve zábava! Bety jezdila od rána do večera. Brzy se o tom doslechlo celé město. Návštěvnost zoo prudce stoupla. Každý chtěl vidět veselou zimní podívanou. A opravdu to stálo za to.