Černý kocour
Jednoho dne Martina odjela na prázdniny k babičce, která měla krásného černého kocoura Čerta. Martina si mohla hrát v domě a na zahradě, ale na půdu měla vstup přísně zakázán. Jednou ale babička zapomněla pořádně zavřít dveře na půdu, Martina si toho všimla a hned se rozhodla půdu prozkoumat. Kocourek utíkal za ní. Martina našla na půdě obrovskou truhlu a v ní starou knihu. Knihu opatrně vyndala, položila na zem a otevřela na první stránce. Čert Martinu se zájmem sledoval. Pak se protáhl a tlapkou se dotkl obrázku v knize. V tom okamžiku zmizel.
„Čerte!“ vykřikla Martina. Kocourek se však neukázal, a proto se Martina vydala ho hledat. Utíkala po pěšince lemované nádhernými květinami a neustále volala: „Čerte, Čerte!“
Ale černý kožíšek nikde neviděla. Martina došla k rybníku, kde se hádali dva rybáři.
„Dobrý den, neviděli jste tu černého kocoura?“ zeptala se.
„Viděli. Když nám pomůžeš dohodnout se, řekneme ti, kudy šel,“ odpověděl jeden rybář.
„O co se hádáte?“ zajímala se Martina.
„O ryby, protože on jich má víc,“ ozval se druhý rybář.
„Ne, to není pravda,“ vykřikl první.
Martina se jim rozhodla pomoct.
Kolik je rybiček?
1. Dvě rybičky vybarvi modře, dvě červeně a dvě žlutě. Kolik ti jich zbylo? Zbylé vybarvi zeleně. Když první rybář dostane jednu červenou rybičku a jednu modrou, zůstane ještě modrá a červená rybička pro druhého rybáře?
Když si každý rybář vezme po jedné žluté rybičce, zůstane ještě nějaká žlutá rybička? Teď má každý rybář po jedné červené, modré a žluté rybce. Kolik rybiček zbylo? Jakou mají barvu?
Martina rybáře spravedlivě podělila.
„Ten kocour pelášil po cestě tudy,“ ukázal první rybář a druhý jen pokyvoval.
„Na shledanou, a děkuju,“ rozloučila se Martina.
„Na shledanou,“ odpověděli jí rybáři a dívka pokračovala ve svém hledání. Najednou uviděla skupinku psů, kteří se hádali o několik kostí.
„Neviděli jste tu kocoura?“ zeptala se jich.
„Když nám pomůžeš, řekneme ti, kudy kocour šel,“ zaštěkal jeden ze psů.
„Dobře, co potřebujete?“ zajímala se Martina.
„Rozděl mezi nás tyhle kostičky,“ odpověděl druhý pes.
2. Jenže rozdělování kostiček nebylo tak snadné, protože každý pes mohl dostat jen jedinou kostičku. A ke všemu jen tu svoji. Jak Martina poznala, která kostička patří kterému pejskovi? Spočítala příklady napsané na kostičkách a porovnala výsledky s čísly na uších pejsků. Dokážeš to také? Spoj správně kostičky s pejsky. Pak obrázek vybarvi.
Kolik psů je na obrázku?
Kolik kostí je na obrázku?
Je více kostí nebo pejsků?
Martina pomohla pejskům a šla dál cestou, kterou jí poradili. Všimla si jabloně. Její větve byly obsypané velikými zralými jablky a skláněly se pod jejich tíží k zemi.
„Neviděla jsi kocoura?“ zeptala se Martina jabloně. „Ano, viděla,“ odpověděla jabloň. „Když otrháš moje jablka, řeknu ti, kam šel…“
3. Ani tenhle úkol nebyl tak jednoduchý, jak se zdál. Jabloň měla na každém jablíčku nakreslený jiný geometrický obrazec. A Martina podle toho musela roztřídit jablka do košíků… Zkus jí poradit!
Žlutou pastelkou vybarvi všechna kolečka na jablíčkách. Teď si vezmi modrou pastelku a vybarvi všechny trojúhelníky. Fialovou pastelkou vybarvi obdélníky. Čtverce vybarvi zelenou pastelkou. Kolik čtverců vidíš? Kolik obdélníků vidíš? Kolik koleček je celkem? A kolik trojúhelníků? Můžeš si vybarvit celý obrázek.
Martina splnila jabloni přání. „Díky,“ usmála se jabloň, „ten tvůj černý kocour běžel rovně…“ Martina šla dlouho směrem, který jí poradila jabloň, až potkala zahradníka. „Dobrý den,“ pozdravila, „neviděl jste tu kocoura?“ „Viděl. Když mi pomůžeš roztřídit ovoce do bedýnek, řeknu ti, kam šel…“
4. Víš, jak se tahle hra jmenuje? Je to sudoku. Tvým úkolem je dát zbývající ovoce do tabulky. Ale pozor! V každém sloupci, řádku či čtverci smí být každé ovoce jen jednou. (Po straně tabulky máš nakreslené ovoce, které v tabulce schází a které musíš doplnit.) Obrázek můžeš nakonec vybarvit.
Martina udělala všechno správně. Pomohla zahradníkovi roztřídit ovoce. Zahradník byl spokojen a ukázal jí cestu: „Tvůj černý kocourek šel rovně, tudy…“ Martina poděkovala a šla dál. Dostala se k lesu. Na samém kraji lesa uviděla malého zajíce, který psal domácí úkoly do zaječí školy. Moc mu to nešlo, ustaraně vraštil čelo a začínal stále znovu. „Neviděl jsi černého kocoura?“ zeptala se ho Martina. „Viděl. Když mi pomůžeš, poradím ti cestu…“
Další hádanky, které musí Martina splnit, aby našla černého kocoura, se dočtete v knížce Veselé úkoly s příběhy, která nabízí ještě další pohádkové příběhy s úkoly, při nichž si děti procvičí sčítání a odčítání, logické myšlení, znalosti geometrických tvarů, prostorovou orientaci. Pestrá skladba úkolů zahrnuje křížovky, čtyřsměrky, sudoku, hádanky, labyrinty a grafomotorická cvičení.
Ukázka z knihy Veselé úkoly s příběhy (Portál 2009)
http://obchod.portal.cz/produkt/vesele-ukoly-s-pribehy/