Za lesem je hájíček a v něm bydlel zajíček,
zlobil se na paní lišku, že mu lezla do pelíšku.
Liška ho vždy rušila, zajíc stříhal ušima,
nemohl tam v klidu spát, začínal se lišky bát.
Proto utekl za horu, kde objevil novou noru,
netušil však, že v té noře, tiše spinká malé kuře.
Malé, žluté kuřátko, zaběhlo se nakrátko,
nenašlo již cestu domů, proto zalezlo do stromu.
Kuřátko si klidně spalo, netušilo, co se stalo,
sotva otevřelo oči, zajíček na něho skočí.
Nejdříve se strašně leklo, vyplašeně ven uteklo,
zajíček šel k němu blíž, pak už nebálo se již.
Když tak malé kuře viděl,
strašně moc se před ním styděl,
nejdříve mu zrudly tváře,
červená šla od nich záře.
Brzy na to zrudnul celý, stydlivě si chroupal zelí,
červený už zůstal stále, s kuřátkem však bydlel dále.
Stali se z nich přátelé, v náladě jsou veselé,
s kuřátkem se mají rádi, báječní jsou kamarádi.
Kuřátko má šťastná líčka, usmívá se na zajíčka,
zajíček se mu moc líbí, přátelství si navždy slíbí.
Od té doby spolu žijí, všichni čerti s nimi šijí,
zajíček kuřátko brání, před liškou si život chrání.
Alena Chudobová
Pohádka z elektronické knihy pro předškoláky