Přišla zima, chumelilo,
všude venku bylo bílo.
U okýnka Vašík seděl,
na sněhové vločky hleděl.
Venku mráz i sníh ho studil,
doma se však ale nudil!
Tak sledoval z okna ptáčky,
jak otvírají své zobáčky.
Na okýnko lítali,
přesmutně tam pípali,
sužoval je mráz a chlad,
byli zkřehlí, měli hlad!
Dobrý nápad dostal vskutku,
Vašík řek, že stluče budku
a hned se dal do toho,
brzy bylo hotovo!
Krmítko, jak malované!
A jak dobře udělané?
Velký ptačí domeček
zbliknul hnedka vrabeček.
Vašík sypal do krmítka
drobečky a semínka.
Sotva zahlédl to špaček,
hned od něho loudil máček.
Vrabčák ptáčky nahání,
zve všechny na zobání,
v krmítku byl první host,
pak se přidal černý kos.
Slétali se všichni špačci,
tuze libují si ptáčci!
Dali se do zobání,
hlad z bříška ven zahání.
Ptáčci šťastně pípají,
u krmítka lítají,
na obzoru hnedka byl
stehlík, mlynařík a hýl.
O budce se zprávy šíří,
po lesích je vítr víří,
přilétají pěnkavičky,
slyšet zpívat zvonky, čížky.
Sýkorky a modřinky
jsou tu za dvě vteřinky,
sojky, straka, z lesa datel,
je všem v letu ukazatel.
Hádají se o zobání,
straka všechny vyhání.
Chce co nejvíc pro sebe,
žduchá ptáčky od sebe.
U krmítka moc je živo,
úspěch má Vašíka dílo,
ten sleduje všechny ptáčky,
jak si plní své zobáčky.
Dokonce na chodníček,
přiletěl i budníček!
Malinkatý ptáček z lesa,
Vašíkovi srdce plesá!
Ptáček přenádherně zpíval,
Vašík upřeně se díval.
Navěsil všem trochu loje,
o něž nastaly hned boje!
Sýkorky si na něj sedly,
kousky z něho s chutí jedly,
ze všech stran jej klovaly,
zobaly a zobaly.
Budníček sledoval kosy,
o místo v krmítku prosí!
Ochotně s ním vrabeček
dělil se o drobeček.
Vašíkovi se to líbí,
ptačí hody zas všem slíbí,
každý den hned brzy z rána,
o zrníčko škemrá vrána.
A i když je venku zima,
u Vašíka je všem prima,
skvělý nápad měl on vskutku,
že přichystal ptáčkům budku!
Říkanka z elektronické knihy pro předškoláky
Alena Chudobová