Historie Teplic je od samého počátku zároveň i historií pramenů, jak o tom svědčí i pojmenování od teplé léčivé vody. V údolí pod Krušnými horami uprostřed hlubokých lesních hvozů i bažinatých oblastí odedávna vytékaly z nitra země třpytivé proudy teplé vody zázračných vlastností. Připomínkou objevení termálních pramenů je pak Kolostujova kašna v lázeňském parku mezi divadlem a Císařskými lázněmi. Jejím autorem se stal architekt Adolf Siegmund. Kašna zde stojí od roku 1862, kdy byla postavena na paměť 1 100. výročí slaveného v duchu pověsti.
Samotná pověst vypráví o tom, jak v roce 762 vepři rytíře Kolostuje objevili zcela náhodou účinky pramenů, když se tady jedno z nemocných prasátek opařilo a zásluhou léčivé vody pak uzdravilo. V podstavci kašny jsou proto symbolicky znázorněny hlavy vepřů. Na vrcholu kašny stávala původně ještě socha Hygie. Tu ale není možné už dlouhá léta spatřit, neboť ji dávno srazila silná vichřice, která se nad městem lázní přehnala. Původní socha se pak už nikdy neobnovila.
Na rozdíl od pověsti však byly teplické léčivé prameny známy již dávno před rokem 762. To prokázaly a potvrdily archeologické nálezy v okolí, když se našly římské a keltské mince i dobové šperky. Starý zvyk, známý z dob antického Řecka a Říma, totiž projevoval vděčnost za léčivé síly minerálních vod vhozením mince nebo jiné cennosti do pramene. A tak se dochovaly důkazy o tom, že teplé léčivé vody jsou v Teplicích známy a využívány k léčbě už více než dva tisíce let.