Krátký příběh
Byl krásný slunečný den. Stébla trávy na louce se hýbala ve větru a obyvatelé louky se sešli tak, jako každý den ve stínu nízkých břízek na okraji louky aby si poslechli příběh, který na svých cestách po nebi zažilo sluníčko. Všichni obyvatelé louky poslouchali se zatajeným dechem, nikdo se ani nepohnul. Mravenci, včelky, květiny, ptáčci, zajíčkové, veverky, no prostě úplně všichni bedlivě naslouchali sluníčku v jeho vyprávění. Když sluníčko dovyprávělo svůj neuvěřitelný příběh, na louce nastal šum. Všichni si začali mezi sebou povídat, jaké že to dobrodružství sluníčko zažilo. Jedni povídali „ale to snad ani není možné“, druzí zase „tééééda to sluníčko se tedy má, pluje si po obloze a ještě zažije tolik krásných dobrodružství“. Copak asi děti mohlo sluníčko zažít tak krásného a zajímavého, že si o tom dodnes obyvatelé louky povídají?
Řečové aktivity
Komunikativní kruh
Děti se posadí ve třídě na koberec do kruhu a paní učitelka jim přečte příběh „co se děje v trávě“. Poté, co příběh dočte, zeptá se dětí, jaký asi příběh sluníčko obyvatelům louky vyprávělo. Dítě, které začne svůj vlastní příběh vyprávět, dostane do ruky zástupný předmět a až bude chtít, předá jej kamarádovi, který bude ve vyprávění příběhu pokračovat.
Rytmizace slov
Děti se postaví do kruhu a paní učitelka začne rytmizovat stylem „já-jsem-ve-ver-ka“ a ukáže na nějaké dítě v kruhu. To si vybere také nějaké zvířátko, které bude rytmizovat například „já-jsem-mra-ve-nec“. Opět vybere nějakého kamaráda, který bude pokračovat stejným způsobem. Snažíme se, aby se všechny děti v rolích vystřídaly.
Zapamatoval/a jsi si zvířátko?
Děti se opět posadí do kruhu. Aby si lépe zapamatovaly zvířátka, resp. Kamaráda, postupně začnou říkat, jaké zvířátko jsou. Např. „já jsem Honzík mravenec“. Dítě po jeho pravé ruce řekne „Honzík je mravenec a já jsem Verunka veverka. Pokračuje další dítě „Verunka je veverka a já jsem Jirka zajíček“ a tak to pokračuje až do té doby než se všechny děti vystřídají.
Postřehová hra
Jedno dítě pošleme za dveře. Ostatní děti, které zůstanou ve třídě, si určí mezi sebou jednoho, který se schová třeba za zástěnu. Dítě, které bylo za dveřmi, se pak snaží uhodnout, jaké zvířátko nám ze třídy (louky) zmizelo. „Já jsem Honzík mravenec a chybí tady na louce Anička motýlek“. Hra pokračuje dále až po prostřídání všech dětí.
Smyslová hra
Děti se rozestaví po třídě a budou kývavými pohyby předvádět trávu ve vánku. Na jednu stranu louky postavíme jedno dítě jako sluníčko a na druhou stranu dítě zastupující nějaké zvířátko. Tomuto dítěti zavážeme oči a sluníčko na něj volá například “mravenečku pojď za mnou“ a takto ho navádí přes pole. Děti, které předvádějí stébla trávy, mohou pohyby doprovázet i šuměním anebo různými zvukovými doprovody.
Postřehová hra
Děti si vezmou ve třídě nějakou věc, která jim je nejbližší. Potom chodí po třídě a mezi sebou si předměty vyměňují tímto způsobem:“tohle je veverky panenka“ předá jí Honzíkovi a ona zase Veverce svůj předmět a řekne“tohle je mravenečkovo autíčko“. Výměny pokračují dále po nějaký časový úsek. Pak paní učitelka hru zastaví a každé dítě poví čí má v ruce předmět a ostatní vzpomínají, jestli daný předmět opravdu patří tomu dotyčnému.
Závěr
Tyto hry a činnosti rozvíjejí u dětí kromě řečových dovedností také smyslové vnímání, kooperaci, obrazotvornost, paměť, postřeh a jiné. Většina činností je vhodná pro děti 5 a 6 leté. U menších dětí bych zvolil jednodušší formy a snížil náročnost jednotlivých úkolů. Tyto hry a činnosti se mi v mé praxi velice osvědčily. Je důležité každou činnost před jejím začátkem dostatečně motivovat a děti zaujmout tak, aby se sami nenásilnou formou zapojovali. Krásně se tímto způsobem dají rozvíjet všechny oblasti uvedené v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání, tj. Dítě a jeho tělo, Dítě a společnost, Dítě a jeho psychika, Dítě a svět a Dítě a ten druhý.
Michael Novotný, učitel MŠ