Motivace a povzbuzení hrají klíčovou roli pokaždé, když se děti učí novým dovednostem. Jde-li navíc o čtení, je budování kladného vztahu k této dovednosti zásadní. Proto je důležité, aby se čerství čtenáři v začátcích svého čtenářského života setkali s knihami, které jim ukážou, že čtení není tak těžké, a umožní jim zažít první příjemné pocity ze samostatně přečteného příběhu.
První čtení, to nic není
Nakladatelství Portál vydalo sérii tří knížek, jež jsou ideální pro první setkání se samostatným čtením. Knížky Zvířátka, Pohádkový svět a Svět hraček a her spisovatelky Evy Horákové a ilustrátorky Venduly Hegerové odpovídají tzv. genetické metodě čtení: děti se učí číst velká písmena. Příběhy a pohádky v knížkách jsou řazeny podle složitosti textu: úvodem těchto dětských knížek najdete krátké příběhy, sestavené z krátkých a jednoduchých slov (Pes Rek). S každým dalším příběhem se délka slov a pestrost slovní zásoby rozšiřuje. Ve druhé polovině knížky jsou příběhy vytištěny menším písmem. Zkrátka, text se mění tak, jak roste čtenářská zkušenost vašeho dítěte.
Tyto knížky tedy dětem umožní zažít již na začátku jejich čtenářské dráhy opojný pocit ze samostatně zvládnutého příběhu a povzbudí je v chuti trávit s knížkami více času.
Arnold Lobel – příběhy o zvířátkách
Americký spisovatel a ilustrátor Arnold Lobel (1933 – 1987) vytvořil několik knížek, které hrají důležitou roli v životě již několika generací prvňáčků. Jeho příběhy dvou žabáků Kvaka a Žbluňka jsou snad všeobecně známé. Méně se ale ví, že v podobném duchu vytvořil i příběhy o myškách a o samotářském Panu Sovovi. Všechny tyto knížky pojí několik parametrů, díky kterým jsou perfektními průvodci prvními čtenářskými zkušenostmi.
Proč mají děti tak rády první čtení od Arnolda Lobela?
Pro malého čtenáře není nic horšího, než přestat číst uprostřed kapitoly, protože byla moc dlouhá, případně potýkat se s náročným textem z hlediska slovní zásob a konstrukce vět. Na porozumění textu a vlastní radost z přečteného příběhu pak už nesbývají síly.
Postavy knížek Arnolda Lobela si i díky jemným autorovým ilustracím dovedou děti získat a vzbudit sympatie. Příběhy jsou většinou krátké a jednoduché, tzn. děti je snadno přečtou celé. Hlavní hrdinové se zabývají jednoduchými každodenními starostmi, se kterými se ovšem potýkají s velkým půvabem i humorem. Na “velká” témata se pak dovedou podívat pohledem blízkým dětem. Například Pan Sova má strach ze dvou podivných hrbů, které pod pokrývkou vytvářejí jeho nohy, nebo se bojí Měsíce – má totiž pocit, že ho neustále sleduje. Děti však z knížky pochopí to, co pan Sova pohcopit nedokáže: že Měsíc nikoho nesleduje.
Arnold Lobel za své autorské knihy získal několik významných literárních ocenění a velkou řadu knih jiných autorů také ilustroval.
Autor: www.agatinsvet.cz