Kniha je souhrnem zkušeností autorů (Jan Čapek, Markéta Čapková) z Kurzů efektivního rodičovství, na nichž oba působí jako lektoři, a zároveň přináší rodičům cenné výchovné podněty. Autoři na základě teoretických východisek sourozeneckých konstelací a konkrétních příkladů ze života poskytují rodičům podněty pro výchovu. Vycházejí z teorie, praktických příkladů a kazuistik tréninku Efektivní rodičovství krok za krokem a zároveň představují postupy pozitivní výchovy ve smyslu výchovného působení podle Jiřiny Prekopové, výchovy, která je založena na vztahu lásky mezi rodičem a dítětem, na účinném řešení problémových situací vycházejícím ze vzájemného respektování rodičů a dítěte. V jednotlivých kapitolách autoři například uvádějí základní důvody, proč děti zlobí a jak zlobení předcházet, nebo jak řešit sourozenecké spory.
Ukázka z knihy:
Jak stanovit pravidla
Používání metody logických důsledků
Při přecházení na řád a pravidla značně pomáhá metoda logických důsledků. Logické důsledky jsou následky vytvořené ze společenských skutečností, aby se děti naučily dodržovat určitá společenská nebo rodinná pravidla. Rodiče se snaží stanovit pravidla tím, že dávají dítěti na výběr z několika možností. Tato metoda poskytuje dětem možnost se rozhodnout a nést si důsledky svých rozhodnutí. V porovnání s metodou trestu není za důsledek odpovědný rodič, ale dítě, které znalo podmínky předem a podle toho se mohlo i rozhodnout. Z důsledků se pak děti mohou poučit, až se budou opět v podobné situaci rozhodovat někdy v budoucnu.
Používání této metody je samozřejmě třeba přizpůsobit věku dítěte. Batole (1–3 roky) je schopno se učit zejména z přirozených důsledků, například pokud sáhne na horký předmět, spálí se. V tomto věku dítěte využíváme zejména schopnosti učení, kdy po chování dítěte následuje naše určitá reakce. Pokud budeme důslední a na jeho chování zareagujeme vždy a stejně, dítě si vytvoří spoj mezi příčinou a následkem. Pokud bude pro ně následek nepříjemný, nebude se pak příčinné chování opakovat.
Dítě předškolního věku (3–6 let) je již schopno se rozhodovat, ale stále ještě neumí posoudit důsledky svého chování. Dítě také ještě nedokáže myslet logicky po krocích. Jeho myšlení je úzce vázáno na jeho činnost a vlastní zájmy, takže věci polidšťuje nebo mění fakta podle vlastního přání.
Takové dítě je schopné se rozhodovat, z kterého hrnečku bude pít, zda si vezme zelené, nebo červené boty, jestli se při přecházení ulice bude maminky držet za pravou, nebo levou ruku. Nedokáže ovšem domyslet následky svého chování: „Když mamince utečeš, nepočkáš na ni a vběhneš do silnice, přejede tě auto.“ Smrt ani zranění není chápáno jako něco nezvratného. Dítě podléhá magickému myšlení, a tudíž například představě, že když zranění polijeme mrtvou vodou, rána se zacelí, a když se napijeme živé vody, zase obživneme.
U dětí tohoto věku bychom si měli dávat pozor na strašení při uvádění důsledků chování. Například varování „když si nebudeš čistit zuby, zkazí se ti a půjdeš k zubaři; on vezme vrtačku a bude ti je muset vyvrtat“ může u dítěte vyvolat panický strach z budoucí návštěvy zubního lékaře. Zvláště když si představí, jak se minulý týden tatínek klasickou vrtačkou snažil udělat díru do panelu, vrtačka příšerně vrčela, od díry létaly jiskry a tatínek na ni musel tlačit tak, že zlomil vrták. Tuto představu si dítě přenese a uvažuje, že podobnou vrtačku používá i lékař, jen místo do panelu vrtá do zubu.
Před nějakým nepříjemným zákrokem vždy dítě připravte a řekněte mu po pravdě, co ho bude čekat a jak to bude probíhat. Vyhněte se přitom slovům a navození představ, ze kterých by dítě mohlo mít strach. Zkuste je opsat nějakou formou, jež by byla pro dítě přiměřená.
Důsledky svého chování je dítě schopno domyslet až v mladším školním období (6–12 let), kdy dokáže logicky přemýšlet a spojovat různé myšlenkové postupy. Tento proces souvisí se zvratným myšlením, kdy dítě dokáže odpočítávat nebo dovede slova nebo čísla opakovat v opačném, zpětném pořadí. Dítě je schopno při usuzování vzít v úvahu více aspektů situace a na základě toho učinit rozhodnutí.
Při používání metody logických důsledků je důležité pravidlo „3 R“: možnosti musí být v relaci, respektovat práva dítěte a být rozumné, odpovídající situaci. Toto pravidlo právě odlišuje logické důsledky od obvykle využívaných trestů.
- RELACE:
Alternativní možnost musí být v logickém vztahu k situaci a chování. Například chceme dítě naučit, aby si nejprve plnilo své povinnosti a teprve potom se věnovalo zábavě. Můžeme zavést pravidlo, že dokud nebude mít dítě hotové úkoly, nebude si moci jít hrát ven s kamarády. V relaci by ovšem už nebyla možnost, že pokud si neudělá úkoly, nepojede v sobotu s námi na výlet. Zde neexistuje žádná logická souvislost a je to vnímáno jako trest, vynucující si poslušnost.
- RESPEKTOVÁNÍ:
Při nastolování pravidla nebo možností mluvíme s dítětem jako s partnerem, klidným hlasem, a nikoli jako nadřízený s podřízeným, to znamená z pozice síly nebo autority. Ukažme si to opět na pravidlu, že dokud nebude mít dítě hotové úkoly, nebude si moci jít hrát ven s kamarády. Respektující zde je to, že je zcela na dítěti, kdy si úkoly udělá. Samozřejmě je důležitý klidný hlas a respektující tón, kterým to říkáme. To opět odlišuje logické důsledky od trestů, kde většinou mluvíme v rozčilení a někdy se i mstíme za to, co dítě provedlo. Trest hrozí dítěti ztrátou respektu a lásky, odsuzuje ho a sráží. - ROZUMNOST:
Rozumnost vyplývá z logičnosti pravidla v souvislosti s rodinným řádem. Dále je důležité, aby bylo pravidlo stálé, a ne nahodilé, a aby se neustále neměnilo. To znamená, že výběr se neřídí libovůlí rodičů, ale systematickým hledáním rodinného řádu. Když nastavujeme pravidlo, musíme mít jasno, jaké úsilí budeme muset vyvinout při dohlížení na jeho dodržování. Pokud bude naše námaha a úsilí daleko vyšší než efekt při jeho dodržování, měli bychom se zamyslet, zda takové pravidlo vůbec zavádět. Podívejme se, v čem je rozumné pravidlo: dokud nebude mít dítě hotové úkoly, nebude moci si jít hrát ven s kamarády. Můžeme dítěti vysvětlit, že toto pravidlo zavádíme proto, že večer po hraní s kamarády je obvykle unavené, dělá úkoly déle a nestíhá je dokončit do doby, kdy děti ukládáme k spánku.
Ukázka z knihy Pozitivní výchova sourozenců v rodině (Portál 2010)