Zakladatelem osady byl zeman Kuno. Byl postavy statné, mysli hrdinné a mravů ušlechtilých. Pro tyto dobré vlastnosti oblíbil si jej zeměpán a daroval mu rozsáhlé statky, na nichž si Kuno vybudoval pevný hrad. Za těch časů byl náš kraj pokrat hustými lesy, v nichž číhávaly zálohy českého a moravského vojska na Maďary. Tehdejší lesy byly mohutné, věkovité a sahaly přes vrchy derflanské až k mařaticům. Kuno měl zde pro sebe i pro své poddané dostatek zvěře i dřeva na stavbu.
Hrad vystavěn při levém břehu řeky Olšavy a nazván Kunov. Nynější mlýn, hostinec na “Pálenici”, neproniknutelná zdiva a klády v “Pastuškách” naznačují nám jeho rozlehlost. Byl obehnán hlubokými příkopy a náspy. Nynější mlýnksá strouha, jež kdysi vedla přes Rumpák jest zbytkem oněch příkopů hradních. Jako všechna obydlí v té době, byl původně i Kunov vybudován ze dřeva. Svým poddaným daroval pán hradu část lesů, jež káceny, páleny a proměňovány v úrodná pole. Kolem hradu, asi v místech nynějšího Starého města, vystavěli si poddaní své příbytky.
Jelikož v té době ještě o Uh.Hradišti ani zmínky, byl Kunov župním střediskem našeho kraje. Je historicky dokázáno, že r. 1196 byl v Kunovicích se svou družinou kníže Břetislav a že clo i tržné se zde za starodávna vybíralo. Fr. Palacký ve svých dějinách zmiňuje se o Kunovicích následovně: ,O městě Kunovicích co sídlu župy také málo se ví, vstoupiloť ono tuším na místo staroslavného Velehradu. Hrad Kunov lákal k sobě obchodníky a řemeslníky, kteří zde nalezli výhodné místo ku provozování svých živností. Tak kolem hradu vznikala znenáhla osada, jež přejala jméno po zakladateli hradu a nazvána Kunovice. Vzdělané půdy přibývalo rok od roku, louky vysušovány a stáda dobytka se zde množila. Podhradí stále vzrůstalo a nybývalo větší důležitosti. Byliť zajisté první osadníci služebníky pána hradu a požívali jeho ochrany. Za to mu byli zavázáni různými službami a poplatky. Tak pozvolna vznikalo poddanství a šířilo se i do vsí okolních, z nichž mnohé v pozdějších dobách zanikly.
V místních pověstech jest zmínka o zaniklé osadě Tešové, jež kdysi stávala v kolébkách. V čas míru na hradě sněmováno, za války nalézali zde poddaní bezpečného útulku před nepřáteli. Po mnoha letech, kdy již první potomci Kunovi dřímali věčný sen, rozmnožily se v okolí hradu krádeže a zločiny. Z těch dob zachovala se nám jen temná pověst, žijící dosud v ústním podání kunovského obyvatelstva. Kunov byl přepaden hordou loupežníků, kteří hradní posádku vyvraždily a pána hradu těžce ztýrali. Uloupili mu všechen dobytek a odvedli se jej do Hluché obory. Po této události vykopány z hradu do okolních lesů tajné chodby, hradní příkopy prohloubeny a hrad sám zpevněn různými přístavbami. V podhradí vybudovány konírny pro zbrojnoše, kteří nosili tupé palaše, zvané Grně. Po několika letech podnikli loupežníci na hrad nový útok. Ale hradní posádka byla tentokráte dobře vyzbrojena. Spuštěny padací mosty a loupežníci lstivě vlákaní do hradu. Uvnitř strhl se zoufalý boj, v němž početnější posádka hradní zvítězila. Rosťa, náčelník tlupy, spatřil na blízku otevřený vchod a nevěda si jiné rady, vzkřikl na své druhy: Všichni za mnou! – Jakmile poslední lupič zmizel v podzemím, zatarasena chodba z obou stran. Uvěznění loupežníci zahynuli v podzemí hladem a žízní.
1319 vpadl do našeho kraje Matouš Trenčanský. Tehdy Kunovice lehly popelem. Teprve král Jan Lucemburský a český pán Jindřich z Lipé krvavě ho zahnali. Ale hněv krále Jana se obrátil proti staré tvrzi kunovické – hradu královskému – která za toho vpádu k městu nepřátelsky se chovala a městu škody způsobovala. Byla zbořena, aby již nikdy nebyla obnovena. Obyvatelé – Na vale – vypravují, že při kopání sklepů a studní byly pod jejich příbytky nalezeny silné dubové klády, jež pocházejí z bývalého hradu. V pozdějších dobách stavěny domy osady do podkovy. Ale vznikl-li požár na jednom místě, lehla popelem celá osada. Proto císařovna Marie Teresie nařídila, aby uprostřed osad byly zakládány močály. V té době měly Kunovice svůj močál na Karmaku.
Dnešní Rynk jak již jméno samo napovídá, býval ulicí trhovou. Časté povodně natropily v Kunovicích mnoho škod. Dravý proud řeky Olšavy strhával hráze (Strhanec) a proto osadníci u vody na místech sušších. Tak vznikl Suchý řádek a Nová čtvrť. Tajné hradní chodby a chodbičky zůstaly zachovány až do r. 1900. V letech pozdějších byly následkem různých staveb po částech rozbourány, zasypány a zazděny.