Původcem pověsti o Blaníku by mohl být Mikuláš Vlásenický z Vlásenice u Pelhřimova, zakladatel ultrakvistické církve Mikulášenců. Ten již ve druhé polovině 15. století prorokoval, že u vesnice Býkovice pod Blaníkem dojde k osudové bitvě Čechů s nepřáteli, která bude tak krutá a dlouhá, až se býkovický rybník naplní krví. A to bude ten den D, kdy z hory Blaník vystoupí rytíři “divou mocí tam ukrytí”, aby nepřátele zahnali a potrestali. Ovšem jiná legenda se k Blaníku váže snad odedávna – v roce 1404 dokonce arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc z Hazburka nařídil, zřejmě na upozornění Mistra Jana Husa, okolním farářům, aby zakázali – možná dokonce pod trestem exkomunikace – putování lidu na Blaník. Rozšířila se totiž pověst, že na tomto vrchu byla pohřbena těla apoštolů Petra a Pavla a že kdo toto místo navštíví a současně dva nebo tři kameny na stavbu kostela přinese, dosáhne snáze věčné blaženosti. Ale nejsou to jen pověsti, které nitkou tajemství opřádají tento kopec. Kolik pravdy může být na různých tvrzeních mnoha lidí v průběhu staletí, kteří měli v blízkosti Blaníku vidění lidských postav i úkazů, mizících rychle jako pára nad hrncem? Například i slovutný šlechtic Oldřich z Rožmberka tvrdil, že viděl obrovského a hrozného muže zapálit na Blaníku velkou kupu slámy.