Dílko, které je s to přetnout věčnou mantru velice zaměstnaných rodičů o trvalém nedostatku času, například k tomu, aby si ho našli pro své ratolesti a sešli se s nimi nad večerní pohádkou. Rodiče, kterým na dětech a jejich vztahu s nimi záleží, by tuto knihu rozhodně měli mít na poličce. Ať už bude ležet v dětském pokojíčku u postele, v ložnici nebo v kufru při služební cestě.
Jak sám název napovídá, italského tatínka, který pohádky vypráví, dělí od jeho dcerky mnoho kilometrů. Tatínek má náročnou práci obchodního cestujícího. Přesto se večer co večer scházejí prostřednictvím telefonu a od jednoho k druhému putují pohádkové příběhy. Podotkněme, že v době, kdy Rodari (1920–1980) svou knížku psal, byly mobilní telefony také z říše pohádek. A tak tatínek holčičce volává z telefonní budky. Délku pohádky určuje to, kolik má zrovna v kapse mincí.
A nejsou to ledajaké příběhy, které se nesou po drátech. V sedmi desítkách krátkých příběhů se plní nejdivočejší dětské tužby a sny. Nechtěli byste například slyšet víc o tom, jak na jedné zvláštní planetě děti nemusí chodit do školy, protože veškeré vědění obsahují sladkosti a laskominy? Stačí si na nich jen pochutnat! Právě takové jsou všechny pohádky v knížce. Neotřelé, vtipné, poťouchlé. Jako když mlsáte krabici vynikajících pralinek, z nichž každá překvapí tím, co má uvnitř. Tahle mistrně napsaná knižní bonboniéra bude zaručeně chutnat dětem i dospělým.
Nakladatelství LIKA KLUB a obecně prospěšná společnost Celé Česko čte dětem® společně připravily druhé vydání pozoruhodného dílka učitele, spisovatele a novináře Gianniho Rodariho Pohádky po telefonu. Poprvé u nás vyšlo s velkým úspěchem v 80. letech dvacátého století v nakladatelství Albatros v překladu Hany Benešové a s ilustracemi Luďka Vimra. Nyní se na ilustracích podílelo mnoho autorů, a to těch nejpovolanějších: totiž dětí. Obrázky, které se nakonec v knížce objeví, vzešly z celostátní soutěže.
Pozoruhodná knížka pozoruhodného autora si zaslouží výjimečné uvedení.
Ukázka z pohádky
Slavný déšť v Piombinu
Jednou kdysi dávno se snesl nad Piombinem déšť bonbonů. Bonbony padaly z oblohy, velké asi jako kroupy, ale hrály všemi možnými barvami: byly zelené, růžové, fialové, modré. Nějaký capart si jednu zelenou kroupu strčil do pusy, jen tak ze zvědavosti, a zjistil, že voní jako mentol. Jiné dítě ochutnalo růžovou kroupu a ta voněla po jahodách.
A děti se hned vyhrnuly na ulici a cpaly si je do kapes. Všechny nepobraly, protože dešťové kapky-bonbony padaly v hustých proudech. Liják sice netrval dlouho, ale přesto zanechal na ulicích koberce voňavých bonbonů, které skřípaly, chrupaly a vrzaly pod nohama. Když se žáčci vraceli domů ze školy, našli jich ještě tolik, že se jim ani do tašek nevešly. Stařenky je sbíraly a dávaly si je do hezkých uzlíčků, které si uvázaly ze šátků na hlavu…
“Byl jednou jeden… … pan Bianchi z Varese. Zastupoval nějakou obchodní firmu a šest dní v týdnu trávil na cestách: jezdil křížem krážem po celé Itálii, od východu na západ a od jihu na sever, a prodával léky. V neděli se vracíval domů a v pondělí ráno se zase vydával na cestu. Před odjezdem mu jeho dcerka kladla vždycky na srdce: „Tati, nezapomeň! Každý večer mám u tebe jednu pohádku!“
Ta holčička totiž bez pohádky neusnula a ty, které jí vyprávěla maminka, už znala skoro nazpaměť. A tak pan Bianchi, ať byl kde byl, volal každý večer přesně o deváté Varese a vyprávěl své dcerce po telefonu jednu pohádku. A v téhle knížce je najdete všechny pěkně pohromadě…
Tak začíná vyprávění italského spisovatele Gianniho Rodariho, kterého dnes už znají děti na celém světě a který byl za své celoživotní dílo věnované dětem vyznamenán Andersenovou cenou. Věříme, že i vy si rádi poslechnete nebo přečtete jeho Pohádky po telefonu a že se vám budou líbit stejně, jako se vám líbila jeho nejslavnější knížka O statečném Cibulkovi.
Knihu můžete zakoupit zde