Co by mohlo a co by mělo dětem zpříjemňovat pobyt v nemocnici z pohledu zdravotní sestry
Hospitalizace v nemocnici je pro každého stres. U dítěte obzvlášť. Je proto nutné, pokud to jde, a jedná se o plánovaný výkon, dítě na hospitalizaci předem připravit.
Není od věci s dítětem mluvit o nemocnici, i když do ní zatím nemusí. Může se totiž stát, že se do ní dostane akutně, při úraze. Dle věku proberte s dítětem, co se s ním bude dít, co s ním pan doktor bude dělat, jak to v nemocnici vypadá. Hledejte pozitiva na hospitalizaci, třeba že si tam najde nové kamarády atd. Kupte zdravotní kufříček se všemi potřebami. Zahrajte si na na doktora, pacienta, zdravotní sestřičku. Můžete s dětmi obvázat oblíbeného plyšového medvěda. Dítě tak získá jistotu a ví, co ho v nemocnici čeká.
Základem při pobytu dítěte v nemocnici je určitě pobyt blízké osoby. Ať už se jedná o jednoho z rodičů, prarodičů, sourozenců, tety, prostě na koho je malý pacient zvyklý a citově vázaný. Důležité jsou i neomezené návštěvy ostatních příslušníků z rodiny, ale i kamarádů. Pobyt spolu s dítětem může mít několik podob. Záleží na zvyklostech jednotlivých oddělení, také na kapacitě a možnosti si třeba připlatit i nadstandartní pokoj. Matka může být přítomna s dítětem na pokoji nepřetržitě. Lůžko má vedle postýlky. Dále může být na oddělení pokoj maminek, které přes den jsou u lůžka dítěte, ale spát chodí jinam na pokoj. Na některých dětských klinikách může být matka s dítětem celý den, ale na noc odchází na ubytovnu.V některých případech se může stát, že dítě zůstane v nemocnici samo, bez doprovodu. Maminka má doma ještě jiné děti. V tomto případě je opravdu velice nutný laskavý, vlídný přístup zdravotní sestřičky, která v době, kdy máma nemůže být se svým dítětem se maximálně dle možností oddělení dítěti věnuje.
Jako zdravotní sestra, ale nyní hlavně jako maminka dvou synů vím, jak je to pro každou mámu těžké, své dítě opustit.
Malý pacient by s sebou měl mít oblíbené hračky, knížky, leporela, stolní hry, kreslící potřeby, prostě vše, co má rádo a co mu připomíná domov. Pokud se jedná o infekční oddělení, tam je lepší vzít minimum věcí, protože při odchodu domů se věci musí v rámci rizika přenosu infekce zlikvidovat.
Větší děti mohou mít po domluvě se staniční sestrou na oddělení třeba přenosný DVD přehrávač, pokud není možnost si pouštět pohádky a písničky ve společné herně na oddělení nebo pokud dítě musí dodržovat klidový režim.
Dnes je už běžnou součástí každého dětského oddělení herna, do které děti dochází, jak jim to jen léčebný režim dovoluje. Vybavení záleží na možnostech oddělení, ale i také na sponzorských darech.
Z pohledu zdravotní sestry musí říci, jak je důležité dbát na kulturu prostředí – barevné zdi, obrázky pohádkových postav, klidně i zeď pomalovaná dětskými motivy, vykouzlí nejednomu pacientovi úsměv na tváři. Také personál se v barevném prostředí určitě cítí lépe a hned mu jde práce od ruky.
Nedílnou součástí léčebného procesu je spolupráce personálu s rodiči. Laskavý, přátelský přístup k dětem, vlídné zacházení a respektování tak malého pacienta by mělo být samozdřejmostí. Usměvavá sestřička je základem celé léčby. Dítě se musí cítit v bezpečí, vědět, že pan doktor nebo paní doktorka mu pomůžou od jeho trápení. Mluvit s dítětem úměrně jeho věku, trpělivě vše vysvětlovat. Dát mu najevo, že nám na něm záleží, pohladit, utřít slzy. Nezastírat, že to nebude bolet. Nelhát, dát mu možnost se na cokoliv zeptat..
Radost také udělá zdravotní klaun, herní terapeuti nebo dobrovolníci.
Zdravotní klaun Gary Edwards je Američan, který se zasloužil o rozvinutí projektů zaměřených na nemocniční klaunství v celém světě. Hlavním posláním občanského sdružení zdravotní klaun je podporovat psychickou pohodu hospitalizovaných dětí, geriatrických pacientů a seniorů. Zdravotní klauni formou humoru, odreagují od strachu, napětí a úzkosti spojených s léčbou.
V českých nemocnicích se začínají objevovat herní terapeuti, což jsou většinou speciálně školené dětské sestry, které dětem pomocí hraček vysvětlují, co je čeká. Celou prezentaci terapeut přizpůsobuje věku dítěte. Je jich ale málo.
Co by také mohlo dětem pomoci překonat jejich obavy je třeba hadrová panenka. Dítě dostane fixy na textil a může nakreslit obličej panence, podle toho, jak se cítí. Může také nakreslit bolístku, kterou pak s pomocí maminky zalepí nebo obváže obinadlem. Dítě může změřit teplotu panence, vyšetřit jí, poslechnout srdíčko, přilepit elektrody na hrudníček a mnoho jiných činností.
Nedílnou součástí nemocničního prostředí se v posledních letech stávají i dobrovolnící. Dobrovolníkem se může stát kdokoliv, kdo má čas a chuť docházet do nemocnice a zpříjemňovat tak pobyt dětem, ale i dospělým. Dobrovolníci dětem nabízejí hraní společenských her, čtení knih pro děti, hraní divadla, rukodělné činnosti, výtvarné činnosti, můžou si třeba jen tak povídat. Jedná se převážně o studentky vysokých a vyšších odborných škol. Mohou to být také ženy v produktivním věku. Před tím, ale musí doložit výpis z rejstříku trestů, zdravotní způsobilost a prochází také odborných výcvikem a školením.
Na našem oddělení, kde jsem pracovala, jsme nejen u dětských pacientů, vyvěsily fotografie okolo lůžka, třeba na plentu nebo na stoleček. Jednalo se o fotografie rodiny
(rodičů, prarodičů, sourozenců, domácích mazlíčků). Pacient se pak cítí lépe. Vzpomíná na domácí prostředí.
Dobrých nápadem je určitě kronika. Kniha, do které malí pacienti píší, kreslí, mohou i nalepovat vše, co cítí, co se jim při pobytu v nemocnici líbilo. Také co by chtěli změnit, dále také vzkazy pro další kamarády, kteří po nich na oddělení přijdou a budou mít stejné obavy jako oni. Když si toto vše přečtou, dodá jim to odvahu a sílu pro další pobyt. U těch menších dětí může dítko spolu s maminkou prohlížet obrázky a pak také nakreslit svoje pocity.
Pro dobrou orientaci může být na oddělení magnetická tabule, na které budou připevněny obrázky, znázorňující sled událostí celého dne. Např. probuzení, měření tělesné teploty, odběry krve, vizita, snídaně, svačinka, dopolední vyšetření, oběd, odpolední klid, návštěvy atd. Dítě ví, co ho celý den čeká a cítí se tak jistější.
Nadační fond Klíček spustil v roce 2007 osvětovou kampaň – Nezůstat sám. Jejich výsledkem jsou dva komiksy, které má dítě k dispozici na oddělení.
První ze dvou komiksů, sloužících jako pomůcka pro rozhovor o pobytu v nemocnici. Komiks je určen dětem předškolního a mladšího školního věku a je vztažen k plánovanému pobytu v nemocnici. Druhý komiks se týká urgentního příjmu. Materiál je pojat tak, že srovnává maminčino dětství, kdy přítomnost rodičů v nemocnicích nebyla běžná a současnost, kdy by naopak zapojení maminky či tatínka do péče o dítě mělo být samozřejmostí.
Děti, které mají problémy s příjmem tekutin, by mohly dostávat pití v různých ozdobných hrnečcích, lahvičkách, které jim udělají radost a zároveň tak budou dodržovat pitný režim, který je v nemoci moc důležitý.
Totéž by se mohlo týkat i příjmu jídla. Děti by si mohly vybrat jídlo, z mnoha variant, na které mají chuť, samozdřejmě s přihlédnutím k dietě, kterou musí dodržovat v rámci léčebného režimu.
Co lze říci závěrem? Snad aby naše děti nemusely do nemocnice vůbec a pokud ano, ať jsou jejich vzpomínky na hospitalizaci jen příjemné.
Lenka Štveráčková, Bc.