Pálení čarodějnic patří k velice oblíbeným svátkům. Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Filipojakubská noc má svůj název podle jmen dvou apoštolů, jejichž svátek se původně slavil 1. května. Dnes už bysme toto spojení v kalendáři hledali marně. Jednalo se o noc, která měla magickou sílu, otevírala bránu květnu – máji. S předmájovou nocí byla spojena řada obřadů, magických úkonů, zvyků a pověr, z nichž zůstala až do našich časů uchována tradice ohňů – „pálení čarodějnic“.
Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.
Za původem ohňů předmájové noci se musíme vypravit do pohanských dob, zejména ke Keltům. Pro ně začínala prvním květnem doba světla a tepla, vlády slunečního Boha Bellena, pána ohně a vody i ochránce lidí. Na jeho počest pořádali keltové slavnosti (Beltain), při nichž zapalovali na návrších ohně, které měly zahnat zimní démony a škodící mocnosti. Kolem posvátných plamenů lidé tancovali a skákali i přes oheň.
Valpružina noc a svatá Walburga
Filipojakubské noci se říká také Valpružina. Walburga byla světice. Žila v 8. století a polovinu svého života strávila v Anglii. Stala se abatyší kláštěra v Bavorsku. Během svého života se podílela na šíření křesťanství v Německu a pečovala o nemocné a chudé. Její ostatky byly převezeny do kostela v Eichstattu a to 1. května. Od té doby se 1. května slavila památka sv. Walburgy. Svatá Walburga byla považována za ochránkyni před čarodějnicemi a jejich kouzly.
Ohně, které plály na přelomu dubna a května, měly v dávných dobách ochranou funkci. Měly zahánět škodící nadpřirozené síly, které byly o této noci obdařeny silnou mocí. Při pálení čarodějnic bylo potřeba připravit kromě velké vatry i ometená košťata, která mládenci zapálili a vyhazovali do výšky. Dnes je tento věčer pro zábavu, dospělí i děti se maskují různými převleky čarodějnic, opékají buřty a dospělí si dávají pivo.
Čarodějnice na hranici
Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanství, oslavy přírody byly silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit.
Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo). Různé země označují tento svátek různými jmény.
Stavění máje
První májová noc nebyla zasvěcena pouze pálení ohňů, ale i stavění zdobených stromů – májí. Obřadní vztyčování stromu, nejčastěji smrku, uprostřed obce bylo zvykem už ve středověku a zřejmě souvisí s pohanským uctíváním stromů. Strom byl všeobecně považován jako symbol života a postavený pro balho obce měl ochránit lidské společenství před zvlými silami a přivolat vláhu. U nás se vztyčovaly máje na venkově i ve městech.V městském prostředí tento zvyk zanikl koncem 18. století, na venkově se však v některých místech dodržuje dodnes.
Stavění máje bylo vždy kolektivním dílem svobodných mužů. Vybraný strom se musel nejdříve porazit, očistit od větví, oloupat z něj kůru, pod vrcholek upevnit věnce, fáborky, lahve s pálenkou aj. Bylo věcí cti i májový strom uhlídat, aby nepadl za obět nočním výpravám mládenců ze sousední vesnice. Pokud se tak stalo, bylo třeba máj vykoupit a znovu postavit nebo pořídit novou. Na konci května se máj obřadně kácela. Než se máj skácela, soutěžilo se ve šplhání po máji.
Květen byl odedávna pojímán jako měsíc lásky a noc na prvního máje byla jednou z příležitostí, kdy se mládenec vyznal ze svého milostného vztahu k dívce postavením ozdobné májky. Jako osobní máje se většinou stavěly rychle rostoucí břízy, ale také jehličnaté stromy. Umísťovaly se u vrat domu nebo před okno. Zelený strom znamenal panenství dívky. Naopak suchý stromek znamenal tzv. „nezachovalé“ dívky.
Toto je něco málo z historie pálení čarodějnic. Jak trávíte tento den vy s rodinou? Vypravujete se na různé akce pálení ohňů nebo dáváte přednost setkání s jinými rodinami u vás na zahradě? Napište nám o tom. Rádi vaše příběhy zveřejníme. Těšíme se.
Zdroj:
Motlová M.: Český rok od jara do zimy, Fortuna Libri, Praha 2010
http://cs.wikipedia.org