Víte, jaké svátky se slaví v únoru? Dokážete dětem vysvětlit co znamenají Hromnice? Pokud se chcete dozvědět více, určitě čtěte následující řádky. Mnohdy i my dospělí nevíme, co všechno toto znamená a děti chtějí vědět víc a víc.
Svátkem Tří králů skončilo období Vánoc a začínala masopustní veselí. V některých domácnostech ještě zbývalo uložit betlém, případně také odstrojit a spálit stromeček, protože někde bylo a je dosud zvykem dělat tento úklid až na Hromnice. Den se začíná zřetelně prodlužovat, ubývá tmy, a jak napovídá i řada pranostik vztahující se k Hromnicím, zimní čas vstupuje do své druhé poloviny.
Hromnice připadají na 2. února. Možná znáte různé pořekadla a lidové moudrosti. Zde je jedna z nich:
Na Hromnice půl krajíce, půl píce.
Na Hromnice o hodinu více.
Na Hromnice konec sanice.
Na Hromnice musí skřivan vrznout,
i kdyby měl zmrznout.
Určitě je moc hezké dětem tuto lidovou moudrost přečíst.
Hromnice a svátek Uvedení Páně do chrámu
Na Hromnice, 40 dnů po narození Ježíše Krista, připadá v církevním kalendáři svátek Uvedení Páně do chrámu, původně byly tyto svátky dva, Očišťování Panny Marie a Obětování Páně. To znamená, že Ježíšově matce skončilo šestinedělí, uplynulo 40 dní, po něž byla po narození chlapce žena považována za nečistou. Musela tedy přinést obět za očištění. Obětním darem byl pár holoubat, pokud byla rodina zámožnější, tak beránek i holoubě. Je zajímavé, jaké rituály se váží k narození dítěte, žena byla v období šetstinedělí považována za nečistou, až po skončení šla v doprovodu žen do kostela, kde byla očištěna. Zároveň děkovala Bohu za narození dítěte. K šestinedělí se vázala řada ochranných praktik a pověr.
Hromničky
Na památku této udalosti se v kostelech žehná světlo, světí voskové svíčky a s rozžatými svícemi se koná obřadní průvod. Hořící svíčka má význam symbolu Krista jako „světla národů“. Svíčky posvěcené tohoto dne lidé nazvali hromničkami a užívali je doma jako ochranného prostředku proti blesku. Při bouřce se tyto svíčky zapalovaly a ochraňovaly tak stavení od pohromy. Od svíček hromiček byl den svící pojmenován jako Hromnice. V obojím pojmenování se odráží obavy člověka z přírodního živlu.
Svíce
Mají pro nás symbol plamene, světla a života. Lidé je zapalovali jako obětiny před sochami a obrazy bohů i k ochraně před démoni. V počátcích křestanství se svíčky zapalovaly při tajných bohuslužbách, později pro osvětelní chrámů. Také se stavěly k rakvím zemřelých, co jako symbolika přetrvává dodneška, kdy dáváme na hroby o Dušičkách svíčky. Také v advetním věnci 4 svíčky znamenají význam Ježíše jako světla. Také při vánočním zvyku se pouštějí skořápky se svíčkou. Pokud svíčka dohořela, znamenao to smrt, konec života. Dnes nám svíčky dotváří interiér, používáme je pro navození příjemné atmosféry. Histore výroby svíček má svou tradici. Dnes jsou spíše známy svíčky gelové, ale určitě se nezapomíná i na svíčky ze včelího vosku, které mají opravdu své kouzlo. Do 19. století byly svíčky vlastně luxus. Největší odběratel byla samozřejmě církev. V 19. století pak včelí vosk nahradil stearin, parafín a svíčky se začaly vyrábět průmyslově.
Chození s Dorotou
Na únor připadá ještě jeden svátek a to svátek Blažeje (3. února) a Doroty (původně 6. února). Nebyli to nijak významní svatí, ale u nás byly jejich svátky, zejména svaté Doroty, spojeny s obchůzkovými hrami. Na Moravě se v některých místech na Blažeje vydávali na obchůzku žáci, a to místo koledování řehořského. Mnohem populárnější bylo chození s Dorotou, provozované ještě v 19. století, ale to už hru o sv. Dorotě nepředváděli dospělí „doroťáci“, nýbrž děti. Počet postav se ve hře, vycházející ze středověké legendy o svaté Dorotě, různil podle krajové či místní varianty hry.
Zdroj: M. Motlová, Český rok od jara do zimy, Fortuna Libri, 2010
Lenka Štveráčková