V dávných dobách, kdy na místě našeho města byl ještě hluboký les a jenom kupci se svými povozy putovali zdejší krajinou, vyslal kníže Oldřich do našich hor svého rytíře, pana Albrechta z Trautenbergu s mnoha lidmi, aby tu založili město a osídlili okolní krajinu. S panem Albrechtem přišli i dva zedničtí tovaryši Pavel a Mikuláš, aby pomohli při stavbě města. Protože byli dobří přátelé, vydali se spolu do hlubokého lesa hledat skálu na lámání kamene pro nové domy. Brodili se hustým porostem a najednou uslyšeli hrozivé krákání krkavce. Šli tedy po jeho hlasu, aby se dozvěděli, proč tak silně kráká. Krkavce spatřili na okraji hluboké strže, a když se podívali dolů, tak pochopili, proč krkavec tak vyvádí.
Na dně rokle totiž uviděli obrovského draka. Ten se rozvaloval po trávě, protože pravě sežral nějaké velké ulovené zvíře. Drak těžce oddychoval a při každém hlasitém výdechu vycházel z jeho tlamy oheň a z nozder černý kouř. Celé tělo měl pokryté šupinami a na bocích mu visela blanitá křídla. Za drakem ve skále uviděli černý otvor do dračí jeskyně – sluje. Oba kamarádi se polekali a rozběhli se ke svým lidem. Po cestě zpátky dělali na kmenech stromů sekerou značky, aby draka zase našli. Když svoje dobrodružství vyprávěli panu Albrechtovi, ten se jim nejdříve vysmál. Žádní draci přece nežijou, ale když Pavel a Mikuláš přísahali, že mluví čistou pravdu, nařídil pan Albrecht naložit řetězy a lana a vydal se s početnou družinou po značkách zpět k dračí sluji. A tak draka spatřili i ostatní lidé.
Drak zatím usnul, a tak poručil Albrecht všem lidem, aby zhotovili dřevěnou mříž a tu zavěsili nad tělo draka. Poté spustili malé jehně jako návnadu. Drak se probudil a když uviděl lákavou kořist, začal se sunout nenápadně k jehněti. Ale to už na něj hodili lidé mříž s ostrými hroty a na ni ještě naházeli spoustu kamení. Nejvíc na místo hlavy a ocasu. Mříž byla tak těžká, že drak nemohl z pod ní uniknout. A začal strašlivě řvát. Oheň z tlamy plival do velké dálky, ale past ho pevně držela. Pan Albrecht nařídil spustit ke drakovi mnoho klád i drobného roští a potom vše zapálili. Po celém okolí se valil temný hustý dým, v kterém se za šíleného řevu drak udusil. Když bylo po všem, tak za velikého jásotu všech lidí stáhli draka z očouzené kůže a vycpanou ji zavěsili v první kamenné věži, kterou postavili. Když bylo později postaveno celé město a pojmenováno po příjmení pana Albrechta na Trutnov, věnovali vycpaného draka knížeti jako památku na udatný čin prvních zakladatelů našeho města.