Jméno Suchý mlýn napovídá, že tu před věky býval mlýn a že náš potok v té době i zde sloužil člověku.Samotu opředl lid zajímavou pověstí: Byl to mlýn a nebyl. Voda tekla na kolo, mlýn klapal, ale uvnitř nebylo mlýnských strojů. Ve mlýně skrčeném pod skalami a v stínu obrovských smrků a borovic bydleli loupežníci a mlynář byl jejich hejtman. Ve skále za mlýnem měli skrýše na uloupené věci. Hejtman se zamiloval do krásné rychtářovy dcery z Bezdějček, unesl ji do mlýna, zde ji uvěznil a nutil, aby se stala jeho ženou. Milá dcerka vše dobře prohlédla a když loupežníci odešli, zdvihla část podlahy, seskočila do podkolí a opatrně vyhlédla do dolu. Potom jako ptáče přeletěla důl, mezi skalami vystoupila na pláň a utíkala domů. Rychtář svolal muže ze vsi a za soumraku mlýn obstoupili. Schytali všechny loupežníky a odevzdali je právu. Mlýn se po čase zřítil, náhon byl zasypán sesutou částí stráně a poněvadž voda více do náhonu netekla, říkali tu v Suchém mlýně.Kdyby jste tudy šli večer, uvěříte, že snad v mnohém má stará pověst pravdu. Je to místo pro historky o loupežnících jako stvořené.