Byl jeden sedlák a neměl děti. Ale jednou, když nebyl doma, se mu narodil synáček. Že byl velký jako palec, pojmenovala ho maminka Paleček. Malý Paleček hned jak se narodil, běhal po světnici, skákal a zpíval.
V poledne povídá: “Maminko, já donesu tatínkovi na pole oběd.” Maminka se smála: “Vždyť bys ani košík neunesl.” Paleček povídá: “To není pravda.” Chytil koš a utíkal na pole. Sedlák nejdříve uviděl na poli koš s obědem. Teprve potom si všiml Palečka. “Čí pak jsi,” ptá se vlídně hospodář. “Ale váš, tatínku. Dnes ráno jsem se narodil.” “A už mi neseš oběd?” divil se otec. Vzal Palečka na klín a obědvali spolu. Když se najedli, Paleček povídá: “Tatínku, půjčte mi bič, budu za vás orat.” “Vždyť ani bič neudržíš.” “Tak to půjde bez biče.” Vylezl volovi na krk, skočil mu do ucha a volal: “Hyje, hyje!” Voli se rozběhli a chodili pěkně nahoru, dolů, až bylo pole zorané.Právě v tu chvíli jel okolo pole jeden kupec. Divil se, jak voli sami orají. Za chvíli uviděl Palečka. “Takového čeledína bych potřeboval, rychle by pracoval a málo jedl,” uvažoval kupec. Šel k sedlákovi a ptal se: “Je ten klučina na prodej?” Paleček vyskočil z ucha a šeptá tatínkovi: “Jen mě prodejte, já se brzy vrátím.”
Tak hospodář prodal Palečka za pět zlatých dukátů. Kupec zaplatil a strčil Palečka do tašky. Ale Paleček se cestou prokousal ven, sklouzl na zem a honem domů. Než se sedlák vrátil z pole, seděl Paleček doma s maminkou.