Pod kokosovou palmou daleké Afriky seděly dvě malé opičky, které si házely s kokosovým ořechem. Z dálky je pozoroval malý chlapec jménem Abú, který zůstal na světě úplně sám a tak utekl do divoké přírody za zvířátky.
Vůbec si však neuvědomoval, jak obrovské nebezpečí na něho číhá na každičkém jeho kroku, jen kdyby natrefil kupříkladu na takového hladového lva?
Abú měl však všechna zvířátka tuze rád, proto ho nikdy nenapadlo, že by mu některé z nich mohlo ublížit. Ze všech nejvíce se mu zamlouvaly opičky a tak se jim snažil přiblížit. Opatrně se plížil nenápadně co nejblíže k nim, jen aby si je mohl prohlédnout pěkně zblízka, popřípadě i pohladit.
Jenomže opičky ochočené nebyly a malého Abú se polekaly. Začaly vřískat a utíkaly od něho co nejdál. Při svém útěku dočista zapomněly na svůj kokosový ořech, s nimž si hrály, jako s míčem. Jedna z opiček jej odhodila na zem a ořech se začal kutálet rovnou k Abú. Těsně před ním se zastavil a Abú se pro něj sehnul, když vtom se kokos zase sám rozkutálel a lákal ho za sebou stále dál a dál.
Abú chtěl zjistit, kam až jej tento pozoruhodný ořech zavede a tak za ním pospíchal a nespouštěl ho ze svého dohledu. Kokosák se kutálel stále vpřed, dokonce i do kopce, pak zase z kopce dolů, přes kamení, travinami a malý Abú za ním! Jen taktak, že mu stačil, neboť se otáčel rychle, jako míč a stále spěchal někde hodně daleko.
Cesta byla dlouhá, daleká i náročná, plná překážek ale Abú se nevzdával. Nohy mu již dlouhou chůzí bolely a měl je celé zničené, neboť celou tu cestu následoval kutálející se kokos bos, avšak nevzdával se. Zjištění, kam až ho tak asi zavede bylo pro něho záhadou a potácel se za ním, jako stín. Vtom zahlédl v dáli celé dlouhé, bílé pláně. Myslel si, že snad vidí sníh, o němž doposud jen slýchával. O to víc přidal do kroku a zatoužil vyválet se v těch sněhových peřinách, jenomže žádný sníh to nebyl. Jak se brzy sám přesvědčil, celá krajina kolem byla celičká poseta bílým strouhaným kokosem, který tuze lákavě voněl a přímo vybízel k snědku.
Abú neodolal a hned okusil, když vtom se přímo před jeho zrakem z ničeho nic objevil v té kokosem zasněžené krajině též i obrovský zámek, který byl rovněž celý z kokosu. Byl postavěn z barevných kokosových kmenů, v nichž se náramně vyjímala všechna ta bílá kokosová okna, dveře i brány. Zámek byl bohatě obsypán kokosovými hvězdičkami všude dokola kolem, v nichž se lesklo zlato. Abú zůstal stát na místě, jako přibitý, neboť něco takového rozhodně nečekal a žasnul nad krásou a vůní kokosového zámku. Tu počal hledat ořech, který jej dovedl až do těchto míst, ale po něm, jakoby se náhle slehla zem! Kolem dokola nebylo ani živáčka a tak se Abú rozhodl vstoupit do zámku.
Sotva se k němu přiblížil jen o kousíček blíž, jeho brány se před ním samy slavnostně otevřely a po jeho vejití se opět samy zase uzavřely. Než byste, děti, řekly švec, malý Abú se z ničeho nic proměnil v dospělého, zdatného muže, z něhož se rázem stal kokosový král se zlatou korunu na hlavě. Jeho dva rádcové jej vybídli, aby si zasedl na svůj připravený trůn. Po jeho pravém boku se na něj mile usmívala půvabná, dlouhovlasá kráska, která se v tom okamžení stala jeho společnicí, kokosovou královnou! Všude bylo čisto, útulno, sněhově bílo, neboť běloučký kokos byl úplně všude, kam se jen Abú podíval. Stoly se prohýbaly pod bohatě prostřenými, voňavými specialitami, mezi nimiž nechyběly ani lákadla z kokosu. Kokosového likéru přímo přetékaly číše, Všude hrála příjemná hudba, zaváněl kokos a překvapený Abú si náhle připadal, jako někde v opravdovém ráji! Byl doslova dojat, neboť by si nikdy nepomyslel, že něco takového může potkat zrovínka jeho.
Byl šťastný, přešťastný a právě tak se z chudého, nešťastného sirotka spokojený a bohatý kokosový král stal.
A kdo ví, možná, že v kokosovém královstvíčku panuje Abú po boku své krásné Rafaely dokonce ještě podnes?
Alena Chudobová