Doubravská hora
Pod Doubravskou horou, která nejdále vyběhla ze skupiny kopců a vršků Českého středohoří vstříc zasmušilé hradbě Krušných hor, leží při cestě osamělý kámen. Jeho oslnivě bílá barva nutí oči každého kolemjdoucího, aby na něm spočinuly. V pohanských časech sloužil kněžkám z posvátného háje, možná byl směrníkem obchodních cest. U bílého kamene se usadila čarodějnice Vela. Zatímco lidé umírali a rodili se, generace za generací odcházela po naplnění vyměřeného času tam, odkud není návratu. Žila životem věčným ve své chýšce u bílého kamene, který už nikdo nepojmenoval jinak než Kámen čarodějnice Vely. Tak praví jedna z pověstí Krušnohoří, které sepsala a knižně vydala mostecká autorka Marta Ježková.
Svěcená křída
Bílý kámen leží pod horou dodnes. O filipojakubské noci z 30. dubna na 1. května tam podle pověstí rejdila magická zjevení. Hledači pravdy nacházejí utajované poklady. Té noci podle bájí vládnou zlé síly, které brání lidem hluboko zakopané poklady najít. Aby se hledači ubránili, museli mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu. Lidé věřili, že v povětří o filipojakubské noci poletovalo zlo. Tma zápasila se světlem. Zlo časem a s nástupem katolické víry připsali lidé hanlivě čarodějnicím.
V mostecké krajině podle legend vládli víc vodníci než čarodějnice. Jezero, které se rozprostíralo pod Jezeřím od Chomutova až ke Komořanům, a kde je dnes důl, bývalo domovem a rájem vodníků. Pod kopcem Bořeň, kam oko člověka z Mostu dohlédne, v roklích a jeskyních sídlili mnohohlaví draci. Na nepřístupných okrajích roklí kvetl šafrán a v hlubokých trhlinách hospodařili na zlatých žílách skřítkové.
Duch Krušnohoří
Nad všemi bytostmi a přitom rovna s nimi vládla v horách Krušných Mařibyla. V očích někoho byla vílou, pro jiného čarodějnicí. Mladou dívkou i stařenou s hřbetem ohnutým k zemi. Ať stará nebo mladá, na levé ruce nosila rukavici, která vypovídala o jejím šlechetném původu. Anebo ji lidé v hlubokých lesích zahlédli s rolničkou, kterou zbloudilcům napovídala cestu domů.
Mařibyla nebo také Marzebilla, Mařebyla nebo Máříbílá byla mezi lidem oblíbená. O její ruku se ucházelo mnoho mužů. Ona však byla věrná jedinému. Stala se po věky symbolem lásky a věrnosti, ale také ochránkyní Krušných hor. Staré pověsti a báje, příběhy a zvyky z Mostecka sebral František Polánek a vydal je pod názvem Vlastivěda Mostecka. Knižně vyšla Čertova voda Marty Ježkové. Báje a pověsti Mostecka sepsal také Vladimír Hulpach.