Podle pověsti sudoval prý tento loupežník na litoměřickém gymnáziu a pomáhal svému otci, kováři a zámožnému statkáři. Bratr mu však přebral statek, takže se Babinský dal z trucu na vojnu, kde se zamiloval do chudobné dívky Lidunky. Aby Lidunku vysvobodil ze spárů starého lichváře, ukradl pro ni plukovní pokladnu a stal se vůdcem loupežníků, přičemž v převleku za šedého myslivce chudým dával a bohatým bral. Po dopadení se prozradil, teprve když podlehl svodu šňupce tabáku. Po odvykání trestu prý vstoupil do kláštera a žil nadále příkladným životem. Takto praví legenda. Skutečnost je však prostší. Babinský (alias Venca z Pokratic, Josef Schmidt, František Malý, Antonín Müller atd.) se narodil jako syn nádeníka 20. 8. 1796 v Pokraticích u Litoměřic a zemřel 1. 8. 1879 v Řepích u Prahy. Byl pologramotný, nikdy do školy nechodil. Sloužil u 42. pěšího terezínského pluku, odkud byl ale propuštěn, když úspěšně simuloval duševní poruchu. Kolem roku 1830 zorganizoval Václav Babinský menší loupeživou bandu, se kterou přepadával pocestné. Členkou bandy se stala i jeho milenka Apolena Hoffmanová. Roku 1832 byl zatčen.
Při zatýkání kousl Babinský rychtáře do prstu a zranil dva biřice. Hoffmanové se podařilo uprchnout. Po zatčení byl převezen do Prahy, avšak zanedlouho se mu podařilo uprchnout. Dalšímu zatčení se však nevyhnul o tři roky později. Nebylo však prokázáno, že by kdy prolil krev. Jako zloděj a podvodník byl odsouzen ke dvaceti letům vězení. Trest si odpykával nejprve na Špilberku, kde byl během pobytu označován jako pokorný vězeň. Nosil u sebe růženec a při každé příležitosti se modlil. Tím získal důvěru vězeňského kaplana i vedení věznice. Po čase se stal dokonce ošetřovatelem nemocných. Při této práci vyslechl celou řadu osudů nemocných vězňů. Když byla věznice roku 1841 zrušena, byl převezen do tehdejších Kartouz. V roce 1861 se dočkal propuštění. V té době se ho ujaly řádové sestry a ubytovaly ho v blízkosti kláštera v Řepích u Prahy, kde pracoval až do své smrti jako zahradník. Ve volných chvílích chodil Václav Babinský do pražských hospod, kde každému, kdo byl ochoten zaplatit jeho útratu, vyprávěl historky ze svého loupežnického života. Je zvláštní, že právě Babinský došel takové “slávy”, když nedlouho před jeho působením v Čechách, řádili opravdu krvaví lupiči Kovařík, Karásek a Grasel. Ti všichni jsou dávno zapomenuti – jen poslední z nich dosud žije ve známé nadávce “grázl”…