Zelený čtvrtek
Je podle liturgického kalendáře dnem radosti i žalu, kdy se připomíná Kristova poslední večeře s učedníky, jejichž počet symbolizoval dvanáct izraelských kmenů. Pojmenování dostal Zelený čtvrtek s největší pravděpodobností podle zeleného mešního roucha používaného tento den při katolických bohoslužbách. Na Zelený čtvrtek se do soboty naposledy rozezní zvony a poté jsou nahrazeny řechtačkami. Na Zelený čtvrtek kluci běhávali po vsích a dělali strašlivý rámus na dřevěné hrkačky a klapačky, ať už malé, padnoucí do ruky či velké připevněné na trakaře. Říká se „zvony odlétají do Říma“.
Peče se zvláštní pečivo zvané jidáše.Ty měli zaručit zdraví po celý rok. Jednalo se pečivo, které mělo různé tvary a mazalo se medem. Kousek velikonočního pečiva se dával kvůli ochraně před jedem i dobytku a vodě ve studni, aby udržela čistotu.
Při posledním zazvonění se má zacinkat penězi, aby s vámi byly celý rok . Na zelený čtvrtek musíte časně vstát a omýt se rosou – nebudete nemocní.V tento den je ve zvyku jíst zelené rostliny, např. špenát. Bylo dobré na Zelený čtvrtek set hrách a len, věřilo se, že dobře vzejde a poroste.
Bude už čtvrtek Zelený,
bude beránek pečený,
budem jísti jidáše,
s medem kousek kaše,
a tři lžičky medu
vezmem proti jedu.
Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej,
na Velký pátek se zemí nehýbej.
Tento příspěvek najdete v novém Velikonočním speciálu, který si můžete zdarma stáhnout zde: http://www.nasebatole.cz/?page_id=4497
Lenka Štveráčková