Pohádky neodmyslitelně patří k dětství a jejich kouzlu podléhají další a další generace. Lidové pohádky se předávaly po staletí ústně, jejich vyprávění spolu s teplem kamen vytvářelo tu správnou rodinnou (někdy trochu i tajemnou) atmosféru. Pohádky měly děti nejen bavit, ale také vychovávat. Dozvídaly se v nich, jak se chovat k rodičům, jak si vybrat životního partnera, co je v životě nejdůležitější.
Možná by se mohlo na první pohled zdát, že žijeme v jiné, moderní době a dnešní děti potřebují něco jiného. Není to ale pravda. V lidových pohádkách se objevují ty nejzákladnější křižovatky lidského života a hodnoty, které se nemění ani s příchodem aut, televize, počítačů a dalších vymožeností.
Mnoho pohádek začíná smrtí matky nebo otce, což přináší dítěti největší bolest a poznamená celý jeho další život. Bohužel i dnes umírají rodiče svým dětem, do rodiny často přichází nový partner, nevlastní sourozenci. Pohádka může být útočištěm a útěchou. Jindy se musí hrdina vypořádat se svými vlastnostmi nebo křivdami, příběh ukazuje, kdo je dobrý a kdo zlý, kdo si zaslouží odměnu a kdo má být potrestán.
Pro pohádky je typické, že ukazují jasně, co je důležité. Čtenář se může ztotožnit se samou podstatou problému, který by mu jinak složitý příběh zatemnil. Pohádka všechny situace zjednoduší, její postavy jsou jasně vykresleny, podrobnosti jsou vypuštěné. Dítě, které zná dobře pohádky, rozumí, co mu vyprávějí jazykem symbolů a prostřednictvím nevšední skutečnosti. Pohádka nepřináší skutečné příběhy o opravdových lidech a zemích, přesto vede k poznání základních životních situací, které po staletí zůstávají stejné (smrt rodičů, nevraživost mezi sourozenci, závist, touha po bohatství…). Hrdinové se vydávají na cestu, která je změní a něco nového jim přinese. Od jednoduchého začátku směřuje pohádka k fantastickým zápletkám, konec nás uvrhne opět do reality a přinese poučení.
Děti, které znají dobře lidové pohádky, jsou pro reálný život lépe vybaveny než ty ostatní. I když se může zdát, že některé pohádky jsou příliš kruté a tudíž nevhodné pro malé posluchače, opak je pravdou. Důležitá je role vypravěče a předčítajícího (většinou rodiče nebo prarodiče), který si s dítětem po přečtení pohádky ještě popovídá a předá svou vlastní zkušenost. Lidové pohádky vedou k přemýšlení o přírodě, o lidech a jejich chování, čtenáři a posluchači se dozví, k jakým důsledkům určité jednání vede. Díky nim mají v sobě jakýsi kompas, který jim ukazuje tu správnou cestu životem.
Takové jsou i méně známé pohádky v nové knížce Kouzelná zahrada, která nám připomíná, že pohádky nebývaly určeny jen dětem a nemusely nutně končit dobře. Vypráví příběhy o lidských vlastnostech a skutcích, ty dobré bývají odměněny a ty špatné se někdy už nepodaří úplně napravit, stejně jako v životě. Jsou to příběhy o žárlivosti, nezištnosti, zabedněnosti, synovské lásce, nedůvěřivosti, chamtivosti, pohádky o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější…
V pohádce Tři přání si například selský synek Mikeš přeje královskou dceru za manželku. Král musí jeho přání vyslyšet, protože je napsáno kouzelným brkem ptáka Zlatopera. Princezna však šťastná není a dělá svému muži ostudu a samé naschvály. Třetím a posledním přáním Mikeše tedy je, aby se jeho žena vrátila ke svému otci. Sám se pak ožení s dívkou z vesnice, se kterou je spokojený po zbytek života.
V jiné pohádce zachrání pasák rybí královnu, která se mu promění v překrásnou dívku. On ji však zavře do salaše k ovcím a odmítne jí dát svobodu. Dívka žalem zemře a v okolí se už nikdy žádné ryby neobjeví.
Jsou tu i tři synové, kteří se vydávají pro nevěstu a plní různé úkoly. Zvláštním a jedinečným motivem je v této knize plachetnice, která pluje po souši. Jiné motivy jsou naopak povědomé – Maruška vyhnaná macechou v zimě pro jahody, zlatá rybka plnící přání.
V Kouzelné zahradě najdeme zlatou vodu, strom, který překrásně hraje, a ptáčka, který zpívá jenom pravdu.
Autorka: Alena Vorlíčková
Ilustrace: Magda Štajnerová www.magdi.cz