Každá maminka má v bříšku kouzelnou zemi miminek. Je to místečko, kde jsou jen sama vajíčka. Jsou menší než špendlíková hlavička a je jich hodně. Leží v měkkých poduškách a čekají, až přijde jejich chvíle.
Jednou za měsíc se některé zvedne a vydá se na cestu do nedalekého Zámku štěstí. V krásné komnatě, vyzdobené růžovými závěsy a huňatým kobercem, se usadí do hedvábných polštářků a několik dní vyčkává, jestli bude patřit mezi vyvolené a připlují k němu semínka. Dočká se jen málokteré. Semínka naplní komnatu a obklopí vajíčko. Všechna se snaží proniknout k jeho dychtivému srdíčku. Jakmile se najde vítězné semínko, které bylo ze všech nejrychlejší, ostatní zase odplují. Šťastné vajíčko se semínkem v srdci se hned pustí do usilovné práce. Té práci se říká početí a nazývá se tak proto, že počíná život nového miminka.
Děťátko roste a roste. Trvá to dlouho! Maminka, které se ten zázrak v bříšku děje, se na něj těší, zpívá mu a povídá si s ním. Jednoho dne přijde chvíle, kdy už je mu uvnitř příliš těsno. Brána zámku se otevře, stěny komnaty povolí a miminko se narodí na svět.
Ale v první chvíli z něj moc nadšené není. U maminky bylo měkoučko a teploučko, zatímco na světě je chladno a nevlídno. Drží ho nějaké cizí ruce a plácají ho po zadečku. Začne se proti tomu bouřit a dává to hlasitě najevo. A to je první věc, která se mu tu líbí! V bříšku vůbec nevědělo, že nějaký hlas má. Zkouší tedy, co se s ním dá dělat, křičí na celé kolo a vypadá to, že lidé kolem něj jsou rádi. Nejvíc maminka, usmívá se a vypadá šťastně. Ale taky unaveně. Představovalo si ji krásnější, ale na tom teď nezáleží. Hlavně že v její náruči je teplíčko, jaké zná z bříška a že u ní má dost mlíčka.
Brzy se mu maminka začne líbit víc a víc. Odpočatá je mnohem krásnější, než když ji vidělo poprvé. A ten hranatý člověk, který maminku objímá a jeho opatrně hladí jedním velkým prstem, to je asi tatínek. To je ten, kdo poslal k mamince do komnaty všechna ta semínka, která se utkala o vajíčko. A taky ten, jehož hlas doléhal do bříška a který mu sliboval, co všechno spolu budou podnikat a čemu všemu ho naučí. Třeba jezdit na kole, bruslit nebo chytat ryby. A miminko si také pamatuje, že ho přes kůži trochu studilo tatínkovo ucho, když poslouchal tlukot jeho srdíčka. Tatínek se mu zamlouvá. Neumí ho zatím sice držet tak šikovně jako maminka, ale však on se to brzo naučí. Vidí mu na očích, že ho chová rád, tak mu to ani nebude dlouho trvat.
A tak miminko zjišťuje, že když je u mámy a u táty, je na světě vlastně docela pěkně. Líbí se mu tu dokonce víc než v bříšku. Tam byla tma a ono nevidělo nic z jeho krás!
Helena Kopečná