Komunikace v rodině je důležitá pro vývoj dětské řeči. To jakým způsobem mezi sebou mluvíme, jakou máme hlasitost projevu. Pokud se v rodině křičí, do toho ještě hraje rádio nebo televize, dítě nemá možnost vše sledovat a ztrácí se. Miminka mohou být plačtivá a svým křikem vás budou určitě upozorňovat, že se jim tolik hluku nelíbí. Pro rozvoj řeči má svůj velký význam i způsob komunikace v rodině. Zamyslete se nad tím, zda spolu jako partneři otevřeně mluvíte, zda si dokážete říci vše narovinu, bez velkých hádek, domluvit se, máte možnost říci svůj názor. Všechny tyto informace vaše dítě vnímá už od útlého věku a zaznamenává si je a později je i samo používá. Jaká gesta používáte, jaká slova volíte, to vše dítě brzy okouká. Přemýšlejte tedy nad tím, co v přítomnosti dětí používáte za slova, abyste se nemuseli stydět na veřejnosti, co z vašeho dítěte vypadne.
Miminko již v prenatálním období vnímá hlas maminky a tatínka a po narození jej dokáže rozeznat. Snažte se tedy v těhotenství se svým bříškem promlouvat, hladit jej, dávat nenarozenému miminku najevo lásku. Po narození na miminko mluvte klidným hlasem. Postupně bude na vaše slova reagovat víc a víc. Začne žvatlat své první slabiky – ma, ba a pak i první slova – mama, tata, baba. Rozvíjete jeho pasivní slovní zásobu, vyprávějte mu vše, co děláte, pojmenovávejte předměty a věci kolem vás. Tatínkové mají možná problém něco miminku vyprávět, klidně ať mu čtou noviny. Vezměte si na pomoc obrázkové knížky, ukazujte obrázky.
Batolátka projevují svoje požadavky, začíná u nich období vzdoru a negativismu. Zamyslete se nad tím, zda své dítě necháte projevit nebo v zájmu rychlého řešení nebo klidu v rodině dítě často diskuzi vyhraje a posadí si svou. Pokud jsou podobné komunikační souboje časté, dítě ztrácí schopnost přijímat racionální argumenty a citlivě vnímat to, co mu někdo jiný říká. Vyjadřovací schopnosti bývají dobré, ale je omezena schopnost naslouchat.
Jeden z komunikačních vzorů, který probíhá v některých rodinách může být takový ten direktivní přístup – rozkazy a příkazy. Dítě je neustále cepováno, usměrňováno. Nemá možnost se projevit. Neustále mluví dospělí a jejich potomek raději mlčí a přemýšlí, zda projevit svůj názor, aby nebylo znovu pokáráno. Brzdí to jeho rozvoj.
Jednom z možností, jak vychovává řada rodin své děti je přístup nezájmu z důvodu velké zaměstnanosti obou rodičů. Dítě vyrůstá u televize, počítače, bez hlubších sociálních kontaktů v rodině. Tyto vztahy mu chybí, vyhledává společnost lidí, kteří se mu věnují, může jim vše říci. U starších dětí jsou to pak především různé party. Protože má potomek málo příležitostí poznat způsob myšlení a vyjadřování jednotlivých členů rodiny, není možnost postupně prohlubovat vzájemné vztahy a rodiče časem ztrácejí pozici výchovné autority.
Nejlepším způsobem komunikace v rodině je výchova založená na vzájemné komunikaci. Rodiče si s dětmi od útlého věku dokáží sednout nad knížkou nebo u kresleného filmu, odpovídají na dotazy, společně hledají odpověď na nějaký problém, názory dětí jsou vyslechnuty a případně korigovány. Ve vztazích není cítit nařízenost nebo podřízenost, případně boj o pozice. Dítě formuluje své myšlenky, nebojí se chybovat. Zásadní věci jsou ale dítěti předkládány jako fakt, o kterém se nediskutuje, pouze se vysvětluje jejich smysl. Jistý řád a stereotyp dává jistotu, která usnadňuje komunikaci nejen doma, ale i v neznámém prostředí a situacích.
Můžete nyní posoudit, jaký způsob komunikace je nejvhodnější, a zda je třeba něco ve vaší rodině v rámci komunikace napravit. Správná komunikace, otevřené jednání vede k dobrým mezilidským vztahům nejen v rodině.
Zdroj:
Kutálková D.: Průvodce vývojem dětské řeči, Galén, Praha 2009
Lenka Štveráčková