Do lesů kolem hradu Kašperk chodívali chudí chalupníci na dřevo a proutí k pletení košíků. Jednou si všimli, že na pobořených hradbách brzy zjara vykvétá zvláštní keř. Byla to šípková růže, ale její květy byly obrovské a krvavě rudé. Jednou o Velikonocích šla tudy mladá žena s dcerkou Maruškou. Vracely se z kostela v Kašperských Horách. „Podívej, maminko, na ty krásné růže!“ zvolala Maruška. „Počkej, hned ti jednu přinesu, aby nám doma kvetla ve světnici.“ Matka s úsměvem sledovala Marušku, jak hbitě šplhá po kamenech. Sotva však utrhla tu nejkrásnější růži, zvedl se divoký vítr a odnesl ji kamsi do hradu. Matka se dala do zoufalého pláče, volala Marušku, prohledala hrad kámen po kameni, ale dcerku nenašla. Běžela do vsi, a když lidem vyprávěla, co se stalo, vzali muži sekery a lopaty a vydali se ke Kašperku.
Až do soumraku pátrali, jestli Maruška nezapadla do nějakého starého sklepení nebo skalní průrvy, ale nenašli ani stopy. Ubohá matka vešla do své chaloupky, sedla si ke stolu, položila hlavu na stůl a usnula. Probudilo ji zaskřípění dveří. S lucernou v ruce vešla dovnitř stará bába zaříkávačka. Pomáhala lidem od nemocí a neduhů. „Babičko, pomozte! Nevíte, kam se poděla má dcerka?“ Babka pokývala hlavou: „Vím, co se ti přihodilo. Ale nezoufej, vše bude mít dobrý konec. Musíš být trpělivá. Příští rok o Velikonocích znovu zajdi k růžovému keři. Kde jsi dítě ztratila, tam ho opět najdeš.“ Rok uplynul a konečně přišly Velikonoce. Sotva začalo svítat, popadla matka šál a běžela ke Kašperku. Už zdálky viděla na hradbách planout krvavé růže a pod keřem jako by se něco hýbalo. Je to Maruška! Matka dcerku objala. Maruška byla větší a krásnější, jako každé dítě, které je o rok starší. V ruce držela rudý květ, ten, který před rokem utrhla. „Kdes byla po celý ten čas, dceruško?“ ptala se jí matka.
„To nesmím nikomu říct,“ zavrtěla hlavou Maruška. A také to nikdy nikomu neřekla. Krvavé růže na kašperských hradbách lákaly ještě mnohé, aby je utrhli. Ale pověst o jejich čarovné moci se roznesla po kraji a nikdo se toho už neodvážil.
Poklad
Na Kašperku je ukryt poklad velhartických obyvatel, kteří si ho sem ukryli před nepřáteli. Později byli všichni povražděni. Vypráví se, že jednou o svátku Všech svatých se slabomyslné dívce zjevil přízrak ozbrojence a poklad jí ukázal. Vyzval ji, aby si z něho nabrala, co unese. V tom jí však zabránil velký černý pes s ohnivýma očima. Když v kapli sv. Anny skončily bohoslužby, poklad se propadl. Údajně teprve za mnoho let bude moci mravná dívka v tutéž hodinu poklad vyzvednout. (Klatovsko)