Přijít o nenarozené miminko nebo o své narozené děťátko je opravdu složitá situace nejen pro matku, ale pro oba rodiče. Může k tomu dojít různými způsoby – buď jako zamlklý potrat v prvních trimestru, úmrtí miminka v pokročilém stádiu těhotenství, narození mrtvého miminka při porodu nebo děťátko zemře několik dní po porodu.
Vyrovnat se s takovou situací jako je smrt dítěte lze opravdu těžko. Mé kamarádce zemřel chlapeček ve 4 letech. Měl srdeční vadu, kterou mu od narození asi 3x operovaly. Když vypadalo, že je vše v pořádku, vyvíjel se normálně, tak došlo k zástavě srdíčka, zrovna když byl s maminkou doma, které se už bohužel nepodařilo obnovit. Jít znovu do těhotenství a prožít si ten strach, zda druhé dítě bude mít stejnou srdeční vadu byla opravdu těžká volba. Stavy, které si jejich rodina musela prožít, ty si nedokážeme představit. Dnes mají tříletou holčičku, je díkybohu zdravá.
Sama mám osobní zkušenost s potratem v 6týdnu těhotenství. Někdo by mohl namítnout, že to nic není, vždyť se to stává skoro každé ženě. To ano, je to pravda, ale sžít se s tou myšlenkou, že to bylo něco malého, ze kterého mohlo být děťátko, je zlé. Ty pocity zlosti, stavy depresivních nálad nakonec vystřídaly i mnoho radostí z dalšího těhotenství.
Jak se tedy s takovou situací vyrovnat?
Okolí Vám možná bude říkat, abyste na to nemyslela, koupila si psa nebo začala chodit na cvičení. Možná jsou to dobré rady, ale jak na to nemyslet? Není v pořádku dělat pro okolí, že se nic nestalo, že to s vámi nic neudělalo a přitom to v sobě dusit nebo naopak neustále brečet a třeba i pomýšlet na sebevraždu. Oba jsou vyhrocené extrémy. Je nutné si tu ztrátu v sobě odžít, vyplakat se, mluvit se svým partnerem o tom, co se stalo, znát jeho názor i jeho pocity, mluvit s kamarádkami, rodiči.
Umět se odreagovat, najít si vhodné koníčky, které vás budou naplňovat a bavit. Přihlásit se na kurz angličtiny nebo znalostí PC, chodit na cvičení. Zajít si na kosmetiku, nehty, udělat si nový účes, koupit si něco hezkého na sebe, pěknou knížku. I když vám možná po ránu nebude zrovna do zpěvu, najděte na každém dni něco pozitivního, proč je důležité zrovna dneska vstát.
Naplánujte si s manželem nebo přítelem hezký výlet nebo dovolenou.
Připravte se na nové, další těhotenství. Nechte se u svého gynekologa vyšetřit, pokud došlo ke ztrátě již po několikáté. Pokud se necítíte i po více než 2 měsících stále dobře, navštivte odborníka – psychloga nebo psychiatra. Vůbec se za to nestyďte. Nemáte proč. Každý z nás se během života dostane do situací, které sám prostě nezvládne a potřebuje pomoc odborníka. Pokud vám nejde o ztrátě hovořit např. s manželem nebo s rodiči, s odborníkem vám to třeba půjde lépe. Myšlenky, které v sobě dusíte by vám mohly dělat potíže při dalším těhotenství. V tom se musíte cítit jak po fyzické, tak i po psychické stránce dobře. Minulost nelze vymazat a obavy z dalšího těhotenství vám mohou bránit dalšímu otěhotnění, které se nemusí hned podařit. Snažte se tuto situaci překonat s partnerem a pomocí odborníků. Na pomoc vám může být i některá z metod asistované reprodukce.
Pokud už jste těhotná, snažte se překonat krizový týden, ve kterém jste o miminko přišla. Radujte se z nového života – první ultrazvuk miminka, první pohyby děťátka.
Mnohdy se stává, že vztah mezi partnery se díky ztrátě dítěte prostě pokazí. I zde se musí nastolit rovnováha, aby mohlo přijít další těhotenství. Často se stává, že jeden z partnerů úmrtí dítěte neunese a od původní partnera odchází a hledá útěchu jinde.
Najděte si různé diskuze, kde jsou na tom páry podobně jako vy. Mluvte otevřeně, nebojte se vymluvit z toho, co vás trápí. Možná vám i poradí, jak oni se v takové situaci zachovali a co jim pomohlo. Pomůže vám to se odrazit ode dna a začít nový život.
Pohled na kočárek ve vás může vyvolat nenávist vůči všem maminkám, které mají to štěstí a o dítě nepřišly. Je to normální reakce, nebojte se, to vás přejde.
Se smrtí dítěte nikdo z nás nepočítá a samozřejmě si říká, že nás se to týkat nemůže. Pokud se už tak stane, je opravdu těžké se s tím smířit. Neustále ho všude vidíme, i jeho hračky, oblečení, slyšíme jeho hlas a smích, vzpomene kdykoliv jdeme něco dělat. Je strašné, něco takového prožívat.
V tomto příspěvku jsem se snažila předat několik myšlenek o této problematice. Určitě nejsou vyčerpávající. Věřím, že se jste zde našli něco, co vám pomohlo se z takového bezvýchodné stavu dostat. Pokud se vám stalo něco podobného nebo znáte někoho ve vašem okolí, kdo si toto prožil, napište nám o tom. Rádi zveřejníme.
www.mojebrisko.cz – Lenka Štveráčková