Go je zajímavá hra pocházející z Číny, nejvíc populární je však v Japonsku a Japonci se asi nejvíce snaží o její propagaci v Evropě. A tak se stalo, že k nám do Liberce jednoho dne zavítali dva profesionální hráči z Japonska a hru nám představili. K našemu překvapení s tím začali v Mateřské školce.
Pan Jasuda a paní Juki měli na vysvětlování připravenou žlutou magnetickou desku a krabičky s černými a bílými plastovými kameny s magnetem na zadní straně. Desku přilepili na magnetickou tabuli, krabičky s kameny drželi v ruce. Deska trochu připomínala šachovnici, protože ji tvořil čtverec se 64 políčky, ale pole byla jen žlutá. Ukázalo se, že to je proto, že kameny se nepokládají do políček, ale na průsecíky čar. Děti, které seděly v půlkruhu před tabulí, si hned vyzkoušely, jak správně položit kámen “na křížek”. Byla to třída předškoláčků, tak se to všem povedlo na výbornou na první pokus.
Naši hosté pak dětem ukázali, že v této hře se snažíme soupeřovy kameny obklíčit. A vytvořili na desce “kytičku”. Položili na desku černý kámen a na 4 přiléhající průsečiky položili 4 bílé kameny. Pak opět nechali děti, aby si toto vyzkoušely. Po prvním pokusu o umístění více než 4 kamenů pan Jasuda vysvětlil, že opravdu stačí jen 4 kameny na průsečíky, které s černým kamenem “sousedí po čáře” – v parku se přeci taky chodí po cestách.
Dále ukázali, že černý kamínek nemusí čekat, až ho bílý obklíčí, ale může se zachránit připojením dalšího kamínku. Bílý pak bude potřebovat mnohem víc kamenů na obklíčení celé černé skupiny. I to si děti hned vyzkoušely. Naši hosté umístili na desku tři kameny a pak dvě děti umístily svůj bílý kámen a Juki jeden černý, dokud nebyla celá černá skupina obklíčená. Poté děti rozdělili na dvě skupinky, které hráli proti sobě. První dítě za skupinku černých položilo kámen doprostřed desky, první dítě za skupinku bílých položilo kámen hned vedle, druhé dítě za černé se snažilo obkličovat bílý kámen a tak to pokračovalo, až se černé skupině povedlo dokončit obklíčení dvou bílých kamenů. Černí vyhráli, ale musí ještě odstranit obklíčené kameny z desky, říká mistr Jasuda.
Následovala výměna barev a odveta. Opět vyhráli černí. A teď to zkusíme trochu jinak.
Zahrajeme si Živé go.
Juki udělala s třemi dětmi kruh a postavila se do rohu místnosti. Paní učitelka se s druhou trojicí postavila do druhého rohu. Zbylé děti si sedly na bobeček různě v prostoru. “Tři, dva, jedna, teď!” odpočítal Jasuda start. Čtveřice se rozběhly a snažily se polapit sedící kamínky. Když se sedící dítě ocitlo uprostřed čtveřice, zvedlo se a spolu se čtveřicí utíkalo do jejího výchozího rohu. Tam si zase sedlo na bobeček. Když byly všechny sedící děti přesunuty do rohu, spočítalo se, ve kterém rohu je víc dětí a ta skupina vyhrála.
Na úplný závěr děti vytvořily dvojice a tyto dvojice dostaly papírovou desku s kameny a zkoušely hrát takto proti sobě. Mistr Jasuda a paní Juki samozřejmě sledovali a občas pomohli srovnat kameny, či upozornili, že už je vlastně dohráno.
Již bez pomoci vzácných hostů jsme podobný program připravili i pro další školky a po několika týdnech uspořádali malý turnaj pro jednotlivce i družstva v několika disciplínách. Soutěž jednotlivců se hrála na papírových deskách, ovšem již s plastovými kameny zapůjčenými z DDM. Druhou disciplínou určenou jednotlivcům bylo řešení piškotových úloh. Soutěžící si mohl vybrat, zda bude hrát bílými či černými a úkolem bylo jedním tahem zajmout nějaké kameny. A protože jako kameny byly použity piškoty, všechny zajatce mohl soutěžící na místě sníst.
I pro družstva byly dvě disciplíny. Cílem bylo obklíčit skupinu asi 5 černých kamenů. Paní učitelka přidělovala svému družstvu kameny, děti stály v řadě a běhaly postupně k tabuli s deskou a pokládaly jeden bílý kámen. Kdo dokončil obklíčení, odstranil černou skupinu – přemístil je na tabuli někam mimo desku.
Druhou disciplínou bylo výše popsané živé go.
Pro vítěze jsme samozřejmě připravili medaile a každý dostal drobnou cenu za účast.
Z čeho lze vyrobit soupravu
Magnetická deska z Japonska je poněkud dražší, a u nás se neprodává. Lze však využít široká víčka z různých lahví od limonád, ta mají přibližně stejnou velikost jako originální souprava a desku lze nakreslit třeba na kousek karimatky. Potřeba je asi 20-25ks víček od každé barvy.
Další možností je použítí rohožky nebo kousku světlého koberce a širšího suchého zipu. I čtvercové kameny dobře plní svůj účel.
Pravidla hry Atari go
Pomůcky: čtvercová síť 8×8 polí, (resp. 9×9 průsečíků), 40 kamenů dvou barev (běžně se vystačí s 20-25ks)
Výchozí stav: prázdná deska
Skupina kamenů: Kameny tvoří skupinu, pokud jsou spojeny vodorovně nebo svisle čarou.
Tahy: Jeden tah spočívá v položení jednoho kamene na desku. Kámen lze položit na volný průsečík. Od kamene položeného doprostřed desky pak vedou 4 čáry, od kamene na okraji desky 3 čáry a od kamene položeného do rohu 2 čáry k nejbližším dalším průsečíkům. Pokud některé z těchto sousedních průsečíků nejsou obsazené jakýmkoliv kamenem, říkáme, že kámen má 4 (resp. 1, 2, 3) svobody. Kámen můžeme položit na takový průsečík, aby položený kámen nebo skupina, která položením kamene vznikla, měla alespoň jednu svobodu.
Cíl: Jako první zajmout alespoň jeden kámen. Kámen je zajat, pokud nemá žádnou svobodu. Totéž platí pro skupinu kamenů.
Další informace
Go je hra pocházející z Číny. Hraje se na desce 19×19 průsečíků. Cílem je obklíčit na desce co nejvíce volného prostoru. Během hry dochází i k obkličování a zajímání kamenů. Lze však hrát i na jiných deskách, nejčasteji se používá 9×9 a 13×13. Jako přípravu lze hrát Atari go, kterou zvládájí děti již od 3 let. Čeští hráči založili Českou Asociaci Go, více se lze dozvědět na jejích webových stránkách www.goweb.cz