Jak je to s „éčky“ v potravinách?
Znáte to, právě jste se rozhodli žít zdravě, ale hned první oblal a složení výrobku vás v obchodě vykolejí. Na mnohých obalech se to totiž éčky přímo hemží. Orientovat se ve všech označeních je téměř nadlidský úkol.
Přesto si však můžeme v této problematice udělat poněkud jasněji.
Konec chemie v potravinách, po novém nařízení EU „éčka“ zmizíOznačení E kódy zavedla Evropská unie pro aditiva, která prošla toxikologickými studiemi. Otázka, zda přidávat, nebo nepřidávat E do potravin není tak úplně jednoduchá. 
PODROBNOU TABULKU ÉČEK NAJDETE NA EMULGATORY.CZ První dělení, které si uvedeme, bude dle zdroje na látky přírodní, přírodně identické a syntetické:
Látky přírodní – jak již název napovídá, jedná se o látky, které se běžně vyskytují v přírodě. Tyto látky jsou obecně pro naše tělo neškodné, v mnohých případech dokonce zdraví prospěšné. Jako příklad si můžeme uvést třeba včelí vosk – E901.
Látky přírodně identické – jedná se o látky syntetické, které by svým chemickým složením měly odpovídat svým přírodním protějškům. Důvodem pro výrobu těchto látek je především cena. Například kilogram přírodního vanilinu získaného z vanilkových lusků přijde na 7.000€ (informace z roku 2006). Pokud tuto látku vyrobíme synteticky, stojí kilogram pouze 9€. Nicméně zdrojem pro výrobu 4-hydroxy-3-metoxybenzaldehydu je v tomto případě vedlejší produkt při zpracování ropy.
Látky syntetické – tyto látky se vyrábí synteticky, v přírodě nemají svůj protějšek. Tato skupina látek je asi nejvíce diskutovanou skupinou, jelikož je můžeme považovat z dlouhodobého hlediska za potencionálně škodlivé. Tyto látky mají stanovený limit (maximální dávku, kterou můžeme zkonzumovat za 1 den). Nikdo ale neřeší fakt, že stejná látka se může nacházet v různých potravinách a tedy množství se mohou sčítat. V jednom výrobku je hranice dodržena, pokud jich však zkonzumuji více, limit překročím. Tyto látky poté mohou způsobovat již výše zmíněné zdravotní komplikace, tedy vznik astmatu, alergií, ekzémů či hyperaktivity u dětí.
Přídatné látky můžeme rozdělit podle funkce celkem do 26 kategorií (funkčních tříd). Uvedeme si zde jen několik základních…
Antioxidanty (E300-E321) – Antioxidanty jsou látky, které se do potravin přidávají kvůli jejich trvanlivosti. Tomu napomáhají tím, že zabraňují oxidaci určitých látek. Aditiva z této skupiny lze rozdělit do dvou skupin dle účinku: v první skupině nalezneme látky, které působí proti změnám barvy (jedná se např. o masné výrobky). Druhá skupina těchto látek brání procesům oxidace tuků, což vede k jejich žluknutí. Mezi antioxidanty můžeme např. zařadit kyselinu askorbovou (E300), kyselinu citrónovou (E330), lecitin (E322) a podobně. Antioxidanty se nejčastěji nacházejí v potravinách s vyšším obsahem tuků (cukrovinky, masné výrobky, oleje, ořechy…).
Článek Ona Dnes: Éčka nejsou jen strašák, některá opravdu škodí
Barviva (E100-E182) – jak již bylo řečeno v úvodu, barva potraviny hraje významnou roli při jejím prodeji. Aditiva z této skupiny se přidávají do celé řady produktů. Rozdělit je můžeme na tři základní skupiny – barviva přírodní (jsou získávána z přírodních zdrojů), barviva přírodně identická (tato aditiva jsou po chemické stránce stejná jako přírodní, nicméně jsou vyrobena uměle) a barviva syntetická (vyráběna z ropných produktů). Většina syntetických barviv se v přírodě nenachází, je proto lepší se jim vyhýbat. Potravině nepřinesou žádnou další výživovou hodnotu, potěší naše oko, žaludek však už nikoliv. Některé potraviny jsou zakázány dobarvovat, jedná se například o dětské výživy, med, ovocné šťávy, atd. Pro dobarvení másla se smí používat pouze látky ze skupiny karotenů (což se bohužel děje, a proto i když je máslo žlutější, nevypovídá to nic o jeho nutričním složení).
Konzervanty (E200-E290) – Konzervanty jsou látky, které ovlivňují trvanlivost potraviny. Zamezují růstu mikroorganismů, které mohou být příčinou kažení potravin, nebo jsou sami škodlivé. Trvanlivost potraviny je pak prodloužena o dny až roky. Mezi nejznámější konzervanty, které se používají už stovky let (ne-li spíše tisíce), patří ocet a sůl. Mezi synteticky vyrobené konzervanty řadíme sorbany (E200-E203), benzoany (E210-E213), dusitany a dusičnany (E249-E252) a další. Patří sem například i oxid siřičitý, který může u citlivějších osob vyvolávat alergické reakce.
Sladidla – sladidla jsou látky používané k tomu, aby se potravinám nebo stolním sladidlům dodala sladká chuť. Mezi náhradní sladidla nepatří monosacharidy a disacharidy, za náhradní sladidla se nepovažují potraviny se sladkou chutí – např. fruktóza a med. Nalezneme je v různých potravinách, například ve žvýkačkách a nápojích se používají látky jako acesulfam K (E950), aspartam (E951), sacharin (E 954), thaumatin a neohesperidin.
Emulgátory – Látky umožňující v potravinách vytvoření a uchování stejnorodé směsi dvou nebo více nemísitelných fází, například oleje a vody (např. při výrobě margarínů je třeba navzájem smísit (emulgovat) vodu a olej, látky za normálních okolností nemísitelné). Mezi emulgátory patří např. lecitiny, estery mono- a diglyceridů mastných kyselin, polysorbáty, cukroestery, stearoyllaktáty a sorbitanmonostearát. Jejich využití je poměrně široké – nalezneme je například při výrobě cukrářských výrobků, některých typů pečiva, emulgovaných tuků, zmrzlin, dezertů, cukrovinek, kakaových a čokoládových výrobků, žvýkaček, emulgovaných omáček, tepelně opracovaných masných výrobků, práškových náhrad mléka a smetany, emulzních likérů, různých doplňků stravy a potravin ke snižování hmotnosti a mnoha dalších.
MĚJTE SE KRÁSNĚ A DOBROU CHUŤ.
Zdroj: http://www.strollering.cz