V současnosti se setkáváme s dvojím obsahem integrace, jednak je používán jako označení po společnou výchovu a vyučování dětí s postižením a druhý význam je alternativní metoda školské práce. V intergrovaném vyučování se vychází z globálního pohledu na skutečnosti, kdy vše souvisí se vším v nekonečných souvislostech a děti jsou vedeny k tomu, aby získávaly celistvý výklad světa.
S integrovanou a projektovou výukou se setkáváme nejčastěji na základních školách. Velmi dobře se uplatňuje na 2. stupni, kde se téma prolíná všemi vzdělávacími oblastmi stanovenými v Rámcových vzdělávacích programech (dále jen RVP). Takže se naskytuje úvaha, zda je vůbec žádoucí a efektivní prvky integrované a projektové výuky aplikovat do předškolní výchovy. Protože tento typ výuky vyžaduje určitý vývoj poznávacích schopností, volních vlastností a motivace, je třeba zohledňovat tyto zvláštnosti a přizpůsobit je věkové skupině. Učitelům je projektové vyučování již známou alternativní metodou vyučování, kdežto někteří rodičové pod těmito pojmy nemívají často přesné představy, takže tento článek má za cíl je s uvedenou problematikou rámcově seznámit.
Projektové vyučování v základních školách uvádí na 1. stupni do souvislostí čtení, psaní, počítání v úzkém propojení se znalostmi o přírodě a praktickými dovednostmi. S triviem se v mateřských školách ještě nepočítá a je “nahrazeno” jinými činnostmi jako je grafomotorika, předčíselné představy, rozvoj sluchových a vizuálních vjemů apod. Přesto jej lze s určitými obměnami a při důrazu na věkové a vývojové zvláštnosti dětí předškolního věku dobře využít.
Vycházíme z předpokladu o smysluplnosti, která je pro člověka důležitá. Některá témata integrované výuky se používají právě jako projekty, které představují určité úkoly, kterými se mají děti zabývat delší dobu. Projekt má před děti postavit určitý úkol (zpracovat, vyrobit, udělat..), který je na plnění projektu plně zainteresuje.
Projektové vyučování je didaktická koncepce, podle níž se děti aktivněji učí tím, když pracují na nějakém konkrétně zvoleném projektu, tj. tématu, problematice. Např. mohou děti zpracovávat téma “Co roste v lese?”, “Naše rodina”..apod.
U dětí předškolního a mladšího školního věku se používají varianty se zřetelem k jejich osobnosti a k tomu patří také krátkodobý plán, který by měl poskytovat rozmanité a přijatelné řešení úkolů. Může postačit jeho realizace zvláště při pracovních nebo výtvarných činnostech,ale může se vzhledem ke zvoleným tématům prolínat všemi vzdělávacími oblastmi stanovenými v RVP. Přičemž podpora tvořivosti u mladších dětí je zvláště důležitá. Děti se naučí uplatňovat tvůrčí fantazii a zároveň představuje určitý prostředek k relaxaci
Mezi tradiční koncipování učiva lze zařadit podle Podroužka (2002):
- Koncipování učiva podle ročních období, kdy věci a jevy v přírodě a ve společnosti jsou koncipovány na základě střídání ročních období.
- Epizodické koncipování učiva, kdy věci a jevy jsou součástí určitého zvoleného tématu, který tak vytváří ohraničení problematiky pro určitou “epizodu”.
- Regionální koncipování učiva, kdy se seskupují jevy a skutečnosti na základě určitého regionu
- Koncipování podle časové chronologie na základě umístění dějů v časových souvislostech
Práce na projektu dává dětem možnost uplatnit se podle svých možností, spolupracovat s ostatními a být jim prospěšný, zažít pocit úspěchu. Děti se učí nikoliv pouze pro budoucí život, ale učí se právě nyní, v “tomto okamžiku”. Učí se poznávat sebe i jiné, znát svou cenu a uplatnit se. Projektové vyučování skvěle vede k uplatnění výchovných a vzdělávacích cílů ve vzájemné souvislosti a v souladu s jedním tématem, které se prolíná v mnoha souvislostech.
Pomocné zdroje :
- Kovaliková, S. Integrovaná tématická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995
- Kasíková, H. Kooperativní učení. Praha: Portál, 1997
- Podroužek, L. Integrovaná výuka. Plzeň: Fraus, 2002