Hrajeme pohádky z celého světa

Název knihy Hrajeme pohádky z celého světa napovídá, jaké náměty posloužily pro scénáře pohádkových her. Prostřednictvím pohádkové hry přibližuje autorka Eva Cílková dětem jiné země, vzdálené kraje, odlišné národy, kulturu a menta litu, zvyky a mýty, bájné postavy, které se odrážejí v lidových pohádkách a vyprávěních. Někdy nám příběhy pohádek přijdou neobvyklé, jindy v nich najdeme určitou podobnost s našimi pohádkami. Je to tím, že pohádky světem cestovaly, doprovázely na cestách své putující vypravěče. Lidé byli zvyklí naslouchat vyprávěným příběhům, tato tradice byla součástí jejich života.

Tak pohádky „kočovaly“ po celém světě. Některé se na nových místech trvale usídlily, byly postupně převyprávěny, upraveny do místních poměrů – vplynuly do kultury národa dané země. Proto se v pohádkách různých národů nacházejí společná témata, podobné zápletky, pohádkové bytosti, obdobné hodnoty – chytrost, důvtip, pracovitost a vytrvalost, skromnost, odpuštění, odvaha, statečnost a dobro vítězící nad zlem.

Hry vybíráme společně s dětmi, povídáme si, zjišťujeme zájem, diskutujeme o tom, co hrát. Pro úplně malé děti bude vhodnější pohádku předem vybrat, i když i jim můžeme nabídnout více variant – přečíst několik pohádek a zvolit tu, která je zaujme nejvíce.

Kulisy, rekvizity, kostýmy k divadlu neodmyslitelně patří a jejich úloha pro vytvoření vhodné atmosféry a zamýšleného efektu je nezastupitelná. Kulisy jsou nezbytné k vytvoření scény. Slouží i orientaci herců na scéně. Publiku pomáhají pochopit příběh, zvláště malým dětem z mateřské školky, a proto nepodceňujme jejich přípravu a dejme si na nich s dětmi záležet.
Děti se toho úkolu ujmou s velkým zájmem. Rády malují, kreslí, stříhají a lepí. A tak připravíme papírové krabice, vlnitý papír, kterým bývá proložen stavební materiál, odložené velké kusy textilu, staré záclony a prostěradla, vy řazené školní mapy, archy balicího papíru.
Protože nepoužíváme oponu, osvědčily se nám tři základní kulisy větších rozměrů, ze kterých vždy postavíme základní scénu pro „obrazy her“:

Domeček, zámek a zástěnu lze vyrobit z latí a tvrdého papíru, z velkých krabic. Takto připravené je polepíme tapetou, ozdobíme textiliemi, starými záclonami, alobalem. Můžeme vyrobit skládací kulisu, pokud boční strany (domku, zámku) připevníme panty k přední stěně tak, aby se daly sklopit. Pak je možné je snadno přenášet, či úsporně skladovat. Domek i zámek mohou být oboustranně pomalované – v průběhu hry s nimi podle potřeby otáčíme. Zástěna se dá vyrobit jako paraván, nebo jenom jako jednoduchá stěna.

Jiné kulisy (stromy, hora, studna aj.) vyrobíme z dřevěné latě, tvrdého papíru – papírových krabic, tuhého vlnitého papíru (lepenky – prodává se v metráži o šířce 1 m). S oporou stojí v prostoru. Lze použít i vyřazené školní mapy se závěsnou lištou, archy balicího papíru, které připevníme zavíracími špendlíky nebo kolíčky na textilii tvořící pozadí (pomocí silnějšího provazu napnutého na různé háčky, kliku okna, mezi dveře apod.) Malovat lze na staré prostěradlo nebo na jednobarevnou látku. Vzniknou jednoduché, lehké kulisy, které srolujeme, složíme a jednoduše kamkoli přemístíme.

Jak s knihou pracovat?

Kniha má dvě části. V první jsou zařazeny krátké, jednoduché pohádky se zvířecími hrdiny pro mladší děti. Druhá část obsahuje delší a výpravnější pohádkové příběhy určené pro starší děti. Scénáře pohádkových her se skládají z dějových obrazů, hra se hraje celá najednou bez přestávky, proměny scény i převlékání kostýmů během hry děti dobře zvládnou.
Navržená scéna, kostýmy, rekvizity jsou jednou z možností, jak výtvarně ztvárnit hru. Ale záleží na režii i na nápadech a představivosti dětí, jakými prvky pohádkovou hru doplní a oživí.
Ve scénářích je důležitá role vypravěče, jenž uvádí změnu děje, časový posun, popíše místo, aby i ti nejmenší diváci děj a hru pochopili a rozuměli jí.
V závorkách jsou kurzívou uvedeny navrhované pohyby a aktivity herců, které slouží pro orientaci, jak lze se scénářem pracovat. Podoba hry se často tvoří „za pochodu“, protože vyplyne z možností a schopností, fantazie a improvizace dětí ve skupině.

Ukázka z knihy

ROK
Veselé pásmo s lidovými říkadly a písničkami z Čech

Toto pásmo vzniklo na popud učitelky Jarky Šochovské, která se nechala inspirovat lidovými říkankami a vzpomínkami na svoje školská léta. Lidová říkadla z Čech a z Moravy zařazená v druhé části pocházejí z pramenů, které vznikly ze sběratelské činnosti autorů K. Plicky, F. Volfa, B. Pernicy.

ÚČINKUJE:
12 dětí představujících 12 měsíců v roce

KOSTÝMY, REKVIZITY:
děti mají jednobarevná trička, kalhoty, barevné sukýnky, legíny ap.
symboly měsíců – listy, květy, jahůdky, ovoce, vločky aj. – vystříháme z papíru, lze použít i přírodní materiály, přišpendlíme je na oblečení, na jednoduché papírové klobouky (čepice) rekvizity pro doplnění charakteru měsíců: košíček, pomlázka, míč, květy, školní taška, papírový drak, sáňky, lyže, sněhulák, dárek (zabalený v ozdobném papíru s mašlí) atd.

SCÉNA:
prostor vyzdobíme podle fantazie

ROK (všichni společně na úvod)
Nás je dvanáct měsíčků, nás je dvanáct bratříčků.
Všichni jeden po druhém jako králi kralujem’.
Jedna, dva, tři, my jsme bratři.
Který je to mezi námi, co se schoval do té brány?
To je tenhle ten, vystrčme ho ven!
(Tyto verše zařadíme vždy na začátek ročního období – jara, léta, podzimu a zimy, nacvičíme s dětmi jednoduchý krokový, kolový taneček, který při recitaci předvedou, potom vystoupí dopředu vždy jenom děti představující měsíce příslušného období a ostatní si sednou kolem na zem.)

Já jsem leden, první to v roce pán, travičku pod sněhem, vodičku pod ledem schovávám.
Jsem únor, nejmenší v roce pán, umím se na všechny vesele smát. Jsem měsíček veselý, s dětmi se kouluji, lyžuji.
Březen jsem já, třetí to v roce pán. Fialenky modré, žlutý petrklíč přináší březen vám. Se mnou přichází jaro, zima už je pryč.
Já jsem duben, měsíček rozverný. Dneska nechám slunko svítit, zítra zase chumelit. Já jsem duben, čtvrtý to v roce pán.
Jmenuji se květen, říkají mi také máj. Seji kvítka na lukách, na poli i v háj. Barevné kvítí na louce, v lese a zahradách pro radost rozdávám.
Já jsem červen, šestý to v roce pán, jahůdky červené, třešničky sladké přináším děti vám.
My jsme červenec a srpen – prázdninové měsíce, na ty se děti těší nejvíce.
Září, já jsem září, devátý v roce pán. Hola, hola, škola volá! Pojte děti do školy, pište svoje úkoly!
Já jsem říjen, podzimní jsem pán. Všemi barvami umím na stromech listy malovat. Jablíčka, hrušky sladké a ořechy musíme ze stromů otrhat.
Mě nemá nikdo rád – já jsem listopad. Kam já přijdu, listí spadne, kam já přijdu, kvítí vadne. Mě nemá nikdo rád, že jsem listopad.
Prosinec jsem, stařec bílý, nevítaný host. Až přinesu dárečky, vánoční strom pro děti, to bude radost, to bude radost.

Další lidová říkadla a písničky, které řadíme k jednotlivým měsícům.
Ledne, ledne, proč je tma i ve dne?
Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. (sníh)
U potoka roste kvítí, říká se mu petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč.
Běžel zajíc kolem plotu, roztrhl si novou botu,
liška mu ji zašívala, veverka se posmívala.
Proč ty se máš posmívat, když já umím zašívat.
Hybaj, hybaj, hybaj ven, vyženu tě koštětem.

Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme? Pojedeme na luka, až kukačka zakuká.
Žába skáče po blátě, koupíme jí na gatě. Na jaký, na jaký? Na zelený, strakatý.
Jedna, dva, tři, čtyři, pět, na zahrádce roste květ.
Jedna, dva, tři, čtyři, pět, kočka snědla z růže květ.
Kocouři se smáli, až se ohýbali!
Vyjdi, vyjdi sluníčko, na to naše políčko, sviť jen, sviť jen sluníčko, dám ti zlaté jablíčko.
Slunce pálí, slunce hřeje, na všechny se jenom směje. I když někdy zaprší.
Svítí, svítí sluníčko, červená se jablíčko. Zlátne obilí.
Pod dubem, za dubem, měla jedna dvě, červená jablíčka, dala jedno mně:
nechtěla mně obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle.
Á, bé, cé, dé, kočka přede, pes počítá, kolik nití do desíti.
Tiše, tiše, pan učitel píše. Kdo ho vyruší, dostane za uši!
Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu nebo dvě, budou dobré obě dvě.
Támhle je jabloňka, já na ni vylezu, jsou-li tam jablíčka, já je setřesu. Jsou-li tam jablíčka pěkný, červený, já si je natrhám pro potěšení.
Já mám pytel ořechů, vysypu je na střechu;
který spadnou dolů, ty budeme mít spolu,
který tam zůstanou, ty mládenci dostanou.
Koza bílá, hrušky sbírá, strakatá je třese, červená je nese.
Běžel tudy zajíček, houpy, houpy, nesl pytel žemliček, houpy, houpy.
Počkej na mne zajíčku, houpy, houpy, dej mi jednu žemličku, houpy, houpy.
Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se na dubu, tam tu zimu přebudu.
Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu, upad´ jsem s ní na ledu, psi se na mě sběhli, koledu mně snědli.