Oblíbeným motivem lidových vyprávění z Frýdlantu jsou podzemní chodby, jejichž existenci si zdejší obyvatelé vybájili všude, kde podle zvuku vytušili nějakou dutinu. Podle těchto lidových pověstí všechny podzemní chodby vycházejí ze zdejšího hradu. Vzdálenost mnoha mil přitom není žádnou překážkou, a tak je hrad Frýdlant spojen nejen s Jizerskými horami, ale také třeba se strží na skalnatém břehu Smědé na Hartě nebo se Skalním hradem nedaleko Oldřichovského Špičáku. Tajná chodba samozřejmě vede i do města Frýdlantu a končí v domě Redernů na frýdlantském náměstí.
O tomto podivuhodném domě čp.2, nápadně vystupujícím z jinak jednotné řady, pověst dále vypráví, že ho Kateřina z Redernu nechala vyčnívat úmyslně, aby tím narušila pravidelný obdélník frýdlantského náměstí. Proto je také dům nazýván Na Panské zvůli. Tento zásah do jednotné fronty staveb na náměstí je Kateřině z Redernu přisuzován bez větších důkazů, hlavně z toho důvodu, že byla všeobecně známa její zášť vůči městu Frýdlantu a jeho obyvatelům.
Dům původně patřil Kryštofu Zestermannovi, který byl v letech 1598-1615 s krátkými přestávkami purkmistrem města Frýdlantu. Zemřel 24.ledna 1615 v deset hodin večer v žaláři frýdlantského zámku jako jedna z obětí Kateřininy nenávistné povahy. Podle vyprávění měl purkmistra v žaláři do krve zbít vlastní rukou Kateřinin syn Kryštof. I kdyby však v tomto ohledu pověst neříkala pravdu, nelze popřít, že Redernové se vůči Zestermannově rodině nechovali podle práva. Kateřina z Redernu totiž převzala Zestermannův dům do své správy, a tím připravila o dědictví purkmistrova syna.
Tehdy totiž dole ve městě právě hledala místo, kde by se mohlo čepovat panské pivo. A Zestermannův dům stál pěkně na náměstí, na velmi příhodném místě, navíc měla paní Kateřina neustálé spory s jeho majitelem. Proto se ho zbavila, a zřízení panského pivního šenku už nestálo mnoho úsilí. Před dům, který jí spadl do klína, pak stačilo předsunout malou přístavbu.