Vyšel si jednou hajný Votrubec do kozákovských lesů na obhlídku. Celý utahaný přišel za poledne ke studánce Radostná a odpočíval. Něco pojedl, pak si nacpal dýmku a spokojeně vysílal kotouče dýmu k vrcholkům stromů. Zabraný do přemýšlení ani nezpozoroval, že u něho stanuli tři muži. Podle tváře i šatu poznal hajný, že to jsou cizinci. Nesrozumitelnou řečí doprovázenou posunky ho vyzvali, aby je následoval. Celý ustrašený s nimi šel k nedalekému lomu, kde za hustým keřem byla díra do země. U té se zastavili. Cizinci vytáhli provazy a dva z nich se za pomoci hajného a třetího muže spustili do díry. Dlouho trvalo, než ti nahoře dostali zdola pokyn, aby táhli. Nejprve vytáhli pytel plný kamení a potom oba muže. Hajný ničemu nerozuměl a měl z neznámých a jejich divného počínání strach. Není divu, že se těšil, až bude mít celou záležitost za sebou. Ale jeden z cizinců, asi jejich vůdce, jej vyzval, aby za týden přišel zas. A že ho potom za jeho pomoc bohatě odmění. Celý týden byl hajný jako vyměněný. Nejedl, nespal, chodil jako ve snách. Ženě to bylo divné, ale slovo z něj nedostala. Týden uplynul a hajný s těžkým srdcem kráčel ke studánce. Sedl si tam na pařez a čekal. Čekal dlouho, nikdo nepřicházel. Ale sotvaže v Tatobitech počal odzvánět zvon poledne, vyskočil z houští černý kozel s třemi zlatými rolničkami na krku. Nabral hajného na rohy a uháněl s ním do houštiny. A než se muž vzpamatoval, vletělo s ním zvíře do nějaké skalní chodby a zmizelo. Před udiveným hajným stál jeden ze tří cizinců. Pokynul mu a vedl ho do nitra skály. Vešli do nádherné síně, kde zanechal cizinec hajného o samotě. To bylo zlata a drahých kamenů! Votrubec mohl na té nádheře oči nechat. Stěny i podlaha byly vykládány různobarevnými jaspisy. Stoly obroubeny zlatem a leštěnými ametysty. Kolem zrcadel se třpytily křišťálové rámy. Vtom přišel druhý cizinec a odvedl jej do druhé síně, kde byla jídelna. Hajný nevycházel z úžasu. Byla-li v první síni velká nádhera, byla v jídelně ještě větší. Ačkoliv mu byly předloženy nejchutněji upravené vzácné pokrmy, nemohl pozřít rozčilením ani sousto. Celé dva dny obdivoval nádheru a bohatství, až třetího dne se mu zastesklo po domově. Tu mu ten první z cizinců naplnil kapsy tvrdými penězi a vyvedl ho skalní chodbou ven. Zde už na něj čekal kozel, nabral ho na hřbet a odnesl ho zpět ke studánce. Sám pak zmizel opět v křoví. Když přišel Votrubec domů, našel ženu celou ustrašenou. Ale když jí vše vypověděl a ukázal darované tolary, nebylo divení konce. Druhého dne již to věděla celá ves a tak to vypravoval otec synům a děd vnukům, až do našich časů. Ty tři cizince ale už nikdo nikdy nespatřil.