Nejvzácnější ze všech dárků,
dává život do kočárků
a když v něm pak dítě dýchá,
je to naše štěstí, pýcha.
Na polštářku hajinká,
pucka je to malinká,
tvářička mu úsměv sladí,
klidný spánek pohled hladí.
Pocit štěstí matku hřeje,
lásku, radost jemu přeje,
své děťátko vroucně hýčká,
zulíbá mu něžná líčka.
Maličké děťátko pláče,
máma kolem něho skáče,
pro děťátko svět se točí,
nespustí jej chvíli z očí.
Dítě spinká nakojené,
u své mámy spokojené,
v náruči jej tiskne k sobě,
v radostné i těžké době.
Šťastná je jak nikdy dosud,
touží dát mu vřelý osud,
dítě zná matčinu tvář,
hřejivou, jak slunce zář.
Alena Chudobová