K mnoha kopcům v severních Čechách, které prý ukrývají ve svých útrobách zlaté poklady, patří i Buková hora na Děčínsku, dnes známá hlavně díky obrovské stavbě televizního převaděče. Přestože se poklad zatím nikomu nepodařilo spatřit, již od nepaměti bylo v kraji všeobecně známo, že se jedná o obrovský kus zlata, připomínajícího muže s dlouhým plnovousem. V rozeklané skalní sluji ho nepochybně ještě dnes střeží bratrstvo skalních skřítků, kteří příkladně plní své pověstí dané povinnosti. Ani v rytířských časech se dlouho nenašel smrtelník, který by se odvážil poklad vyprostit ze skály. Až rytíř Michael z kdovíkterého urozeného rodu se v bezmezné touze po zlatě rozhodl, že se pokladu zmocní za každou cenu. Usmyslel si, že nechá do skály vylámat hluboké štoly, které dosáhnou až do samého středu Bukové hory. Pečlivě měl i promyšlený plán, jak poklad zpeněží. Za zlatého vousáče si hodlal vybudovat na vrcholu Bukové hory nádherný hrad, který by mu zajisté záviděli všichni okolní šlechtici.
V určený den se dostavil se skupinou kopáčů k Bukové hoře. Opilý touhou po pokladu hledal nejvhodnější místo k vybudování štoly, která by jej přivedla k pokladu. V tomto okamžiku ale začali skřítkové zvonit na poplach a na povrch hory poslali vyjednavače, aby rytíři jeho bláznivý nápad vymluvil. Rytíř Michael, který byl z ničeho nic osloven a vyzván k opuštění tohoto prostoru, skřítka neviděl – jen na keři blízko kamenného srázu seděl bílý pták, který si svým červeným zobákem načechrával peří.
Nebyl zvyklý, aby kdokoli zasahoval do jeho rozhodnutí, a tak se rozzlobil a hledal, kdo se to vlastně opovažuje křížit mu plány? Nedbal varování, tasil meč a ohnal se po bílém ptákovi, od něhož přicházel tajemný hlas. Protože se netrefil, jeho osud byl zpečetěn.V tom okamžiku vylétlo z hory celé hejno bílých ptáků. Kůň se lekl, rytíř Michael vyletěl ze třmenů a za chvilku ležel s rozbitou lebkou pod skálou.
Hora najednou ožila spoustou vousatých skalních skřítků, kteří už měli jediný úkol. Beze slov se chopili rytířovy mrtvoly a vynesli ji na vrchol kopce, kde ji v tichosti pohřbili. Sotva navršili kamennou mohylu, ozdobili ji lučními květy a beze stop zmizeli uvnitř kopce.
Skále se od té doby říkalo Rytířský skok a mezi lidmi z okolí se brzy rozšířila další pověst o tom, že se zde objevuje duch rytíře Michaela.
Místní uhlíři jej opakovaně vídali, jak se i s koněm řítí ze skály, dobře slyšeli i jeho srdcervoucí výkřik. Vidění se vždy rychle rozplynulo, ale jedna věc byla přece jen reálná. Z křoví nad místem dávného neštěstí se pokaždé vzneslo a třikrát zakroužilo hejno obrovských bílých ptáků…