Školní prázdniny a s nimi čas letních radovánek, dovolených a dětských táborů jsou v plném proudu. Mnohým z rodičů a ročníků ještě starších vyvolá slovo letní tábor romantickou představu stanového kempu na louce, vlastnoručně vykopaných latrín v lese, polní kuchyně a rachtajcích ešusů, čištění zubů v potoce a souboje táborů o vlajky. Mnozí z nás takové tábory zažívali jako děti a odnesli jsme si z nich zážitky na celý život. Je však současná realita letních táborů skutečně taková? „Celé dětství jsem jezdila na letní tábory od podniku, kde pracoval můj tatínek. Na louce jsme postavili stany, kde jsme se ve spacáku ráno klepali zimou, vařili jsme si v polní kuchyni a myli se v ledové vodě z potoka“, řekla nám jedna z maminek u odjezdu na tábor občanského sdružení Děti bez hranic a dodala: „Dnes ale pro své děti vybírám tábor, kde nebudou drkotat zuby pod stanovou celtou, ale budou jíst čistým příborem v pěkné jídelně, mýt se pravidelně v teplé vodě a používat splachovací toaletu. To již považuji za naprostou samozřejmost. Chci pro své děti v tomto smyslu pohodlí, aby se mohly plně věnovat táborovým zážitkům, navazování kamarádství a soutěžím. Ze zkušenosti s Vašimi tábory vím, že i z pohodlného zázemí si díky pestrému programu odnesou stejně silné zážitky a vzpomínky na letní tábory jako mám já, ne-li ještě lepší.“
A jak reagují pořadatelé táborů? Někteří organizátoři tento trend považují za špatný a nehodlají děti v pohodlnosti podporovat a trvají na starém stylu táborů na zelené louce, zejména zálesácky zaměřené dětské organizace s povinnou celoroční docházkou. „My naopak tento trend a odklon od těchto táborů pečlivě sledujeme. Snažíme se mu maximálně vyjít vstříc a udělat naše tábory co možná nejkomfortnější pro současné děti s velkým prostorem pro hry, soutěže a letní radovánky.“, říká předseda občanského sdružení Děti bez hranic Mgr. Josef Valter. „Nevidím na teplé vodě a chatičkách nic špatného, naopak z pohledu hygienických požadavků a táborového programu je to jednoznačně správná cesta. Vedoucí a děti mají čas na hry a zábavu a není jejich hlavním programem uvařit jídlo a nanosit z lesa dříví do polní kuchyně, a to třikrát denně. Tábory na zelené louce jsou s trochou nadsázky „pracovními tábory“ často bez herního programu, možná naučí dítě „přežít“ v lese, ale nezbývá čas na letní radovánky, koupání, hry a soutěže jen tak pro radost, diskotéky, apod.“ Tábory Dětí bez hranic se snažíme dělat jinak, jezdíme zahraničními autobusy (už kvůli bezpečnosti), klademe důraz na kvalitní ubytování a dobré zázemí střediska s klubovnami a sportovišti, profesionální kuchyní a dobrým táborovým jídlem. Na všechny naše tábory si zajišťujeme vyšší počet vedoucích než je nezbytně nutné, a to se nám pozitivně promítá do individuálnějšího přístupu vedoucích k dětem a do kvalitních náročnějších celotáborových akcí. Navíc tábory vybavujeme vším možným, aby vedoucí měli hodně možností a prostoru jak si s dětmi hrát. Pořídili jsme si například vlastní hudební a světelnou aparaturu, kvalitní kancelářskou techniku a ve fundusu máme nejrůznější hry, kulisy a kostýmy na divadla. Také rozvoj moderních technologií nás výrazně nutí, abychom i na táboře uprostřed přírody „šli s dobou“. Pryč jsou doby, kdy rodiče trpělivě čekali týdny na pohled, aby se dozvěděli, zda je jejich dítko v pořádku a na táboře mu nic nechybí. Prakticky každý den jsme připojeni na internetu a umožňujeme rodičům zůstat s dětmi v kontaktu po celou dobu tábora na našich webových stránkách www.detibezhranic.cz, kam průběžně vkládáme on-line reportáže z každého našeho tábora. Rodiče si tak mohou denně přečíst čerstvé informace o tom, co jejich děti dělaly, jak se vyvíjí celotáborová hra, jaké máme na táboře počasí a dokonce si mohou prohlédnout i fotky. Na nich mnozí najdou své děti při hrách a vidí tak na vlastní oči, že jsou v pořádku. Tuto jistotu a jakýsi způsob kontroly rodiče velmi oceňují a od doby, kdy jsme on-line reportáž zavedli, už ji od nás nekompromisně vyžadují, stejně jako táborový online vzkazovník pro vzkazy rodičům dětem a naopak. Tak se nám to líbí a tak se to líbí i dětem a jejich rodičům, letos jich je na našich táborech přes 580.“ uzavírá Josef Valter.
Vývoj nikdo nezastaví a jak je vidět, nevyhýbá se žádné oblasti lidské činnosti. Ne všichni pořadatelé táborů jsou ochotni se přizpůsobit, a ne zcela všechny děti vyžadují komfort. Je nepochybně správné, že existuje výběr a je na každém z nás, aby si vybral tu alternativu, která mu nejvíce vyhovuje. „Já si už vybral, jsem „dítě bez hranic“ a mám rád chatičky a teplou vodu, dodává s úsměvem Josef Valter.
Zhruba před rokem jsem napsal článek o tom, že jsou k mání jak tábory na zelené louce tak chatičkové tábory. Když se koukám na diskuse k tomuto článku na různých webech překvapuje mě, jak jsem ťal do živého a jaké emoce jsem vyvolal, zejména u zastánců přírodních táborů. Také mě překvapuje, jak tito imagově „volnomyšlenkářští“ zálesáci jsou hodně nevolnomyšlenkářští a existují pro ně jen zelené „pracovní tábory s koupelnou v potoce“.
Josef Valter, http://www.detibezhranic.cz,
josef.valter@detibezhranic.cz