V adaptačním období bývá právě cesta do školky jednou z nejobtížněji zvládaných situací. Kňourání, poplakávání, přemlouvání, smlouvání nebo tichý pláč a svěšená ramínka dítěte dokáží rozhrábnout pevnou půdu pod nohama i rodičům původně skálopevně přesvědčeným, že školka je v tuto chvíli tím nejlepším místem pro jejich ratolest.
Aby cesta do školky mohla proběhnout v rámci možností v co největší pohodě, mělo by jí předcházet pohodové probuzení. Tří až šestileté děti potřebují v noci spát 10 – 12 hod. Má-li tedy dítě vstát v sedm ráno, mělo by být večer v posteli nejpozději mezi osmou až devátou hodinou. Nedostatek spánku může být příčinou nevrlosti a podrážděnosti dítěte, které ke klidnému průběhu ranních rituálů rozhodně nijak nepřispívají.
Pokud to jde, vyplatí se ráno předcházet konfliktním situacím. Oblečení do školky nachystat v klidu už večer, ranní pohádku načasovat tak, aby nezpůsobila časový pres (nebo televizi raději vůbec nezapínat) a pracovní telefonáty vyřizovat až poté, co dítěti zamáváte od branky ve školce. Pravidelné opakování všedních činností vytváří u dětí pocit bezpečné jistoty. Čím méně budou ranní rituály narušovány, tím klidnější start do nového dne dítěti i sobě připravíme.
Zvláště u menších dětí pomáhá, zaměstnáme-li cestou do školky jejich pozornost něčím, co se školkou přímo nesouvisí. Můžeme zpívat oblíbenou písničku, dávat si hádanky, počítat červená auta nebo přeskakovat rozlomené dlažební kostky. S odváděním pozornosti ale obvykle neuspějeme u dětí starších nebo u dětí, které se o „utrpení“ ve školce chtějí bavit právě teď. Pak je na místě vyjádřit pochopení pro dětské slzičky a dítě citlivě podpořit, aniž bychom při tom sklouzli k litování, které by dítě mohlo později využít k manipulaci a hře na rodičovské city: „Maminko, když pro mě nepřijdeš po obědě, zase budu takhle hodně plakat….“. Oporou pro zvládnutí ranní cesty do školky může být i plyšáček nebo jiný talismánek, který dítě žmoulá v kapsičce, čímž přirozeně uvolňuje napětí.
Informace, které od nás dítě dostane, by se měly vždy držet v mantinelech reality. Střízlivější popis toho, co dítě ve školce čeká, prospěje více než hromada superlativů o úžasné instituci, nejhodnějších učitelkách, výborných kamarádech a nejlepších hračkách. Rodičovskou nejistotu maskovanou za chvalozpěvem na školku děti snadno prokouknou a efekt pak bývá zcela opačný. „Když se školky bojí máma, měl bych se bát i já“.
Autorka článku Mgr. Eva Kneblová je psycholožka, působí ve společnosti Mansio v.o.s., www.mansio.cz. Diskusi k článku a možnost dotazů k tématu naleznete na www.facebook.com/spoluajinak
Foto: www.freepik.com