V malé chaloupce v Blansku žila před lety jedna stará žena, o které všichni říkali, že je čarodějnice. Nebyla však zlá, mnohým lidem dokonce i pomohla. Jednou se mladé ženě co bydlela v sousedství, ztratily docela nové botky. Byla z toho velice smutná, vždyť takové krásné boty, to je celé jmění. Ráno, když vyšla před domek, potkala sousedku čarodějnici a ta se jí ptá: „ Copak, děvče, že už od rána jdete taková zamyšlená?“ Žena jí tedy o svém trápení všechno vypověděla. Čarodějnice nad tím pokývala hlavou, pozvala ji k sobě a slibovala: „ Jen se nic nebojte, nebude to dlouho trvat a budeme vědět, kdo botky má.“ Potom rozdělala v kuchyni oheň a začala nad ním cosi brumlat. Slova jí však nebylo rozumět. Když dobrumlala, řekla mladé ženě, aby jen šla domů, že ráno uvidí. Ale ta nebyla spokojená a vyčítala sousedce rozlobeně: „ Jen jste si cosi mrčela a botky nikde!“ „Poslechněte mě, běžte domů a ráno uvidíte,“ opakovala důrazně čarodějnice, aby ženu uklidnila. Co měla žena dělat. Zamířila tedy k domovu, jak si sousedka přála, a čekala co bude dál. Ráno, sotva vstala z postele, otevřely se náhle bez zaklepání dveře. Na prahu stála podivná osoba, zachumlaná až přes oči ve velkých šátcích, a beze slova hodila před ženu její ukradené boty. Pak práskla zlostně dveřmi a byla pryč. Když se žena vzpamatovala z překvapení, běžela k sousedce a zase jí povídá:
„Vidíte, panímámo, botky sice mám, ale kdo je vzal, to stejně nevím.“ „Běžte klidně domů a do tří dnů i to uvidíte“, odpověděla čarodějnice. A opravdu, třetího dne byla druhá ženina sousedka bez zjevné příčiny ve tváři plná strupů. To bylo to znamení! Mladá žena byla sice ráda, že má boty nazpět, ale to čarování ji tak postrašilo, že se raději odstěhovala, i když ji čarodějnice ubezpečovala, že se jí nemusí bát.
Čarodějnice často čítala v knize plné kouzel. Měla vnučku, která byla velice zlá, a ta na babě často chtívala, aby jí knihu ukázala nebo půjčila. Ale stará vždy říkala: „ Ne tu knihu nikdy nedostaneš, ty bys s ní napáchala moc zlého!“ Před svou smrtí čarodějnice radši svou knihu spálila, než by ji nechala napospas zlé vnučce.
Pramen: Publikace Zrazený vodník, Leoš Vašek, 1993 (Alžběta Čihařová, rukopis podle vyprávění babičky Cecilie Petrželové vyprávěla její vnučka.)