Ahoj děti, jmenuji se Rostik. Jsou mi tři roky. Bydlím ve velkém domě s mámou a s tátou a taky s malým bráškou Martínkem. Brácha je ještě miminko, pořád brečí a tak s ním není zatím žádná zábava. Do školky ještě nechodím, ale doma je to taky fajn. Chodíváme hodně na procházky a zažíváme s mámou spoustu legrace. Moje máma píše básničky. Skoro o všem a některé jsou hrozně legrační. Sám jich umím už spostu a taky Vás nějaké naučím.
Básnička o jahůdce
Maminka nás s bráškou dneska vzala na procházku do lesa. Tam bylo moc hezky a maminka mi říkala, že v lese se dá najít spousta pokladů.
„Poklady? Já tady žádné nevidím“ divil jsem se, ale maminka se jenom usmívala.
Šli jsme kolem studánky, ve které byla hrozně studená voda, brr. Trochu jsem se napil a máma mě varovala, že mě z toho může bolet v krku. V tom lese tekl potok a já jsem do něj házel kamínky. Žbluňkalo to a voda stříkala až na břeh. To se mi moc líbilo. Pár kamínků jsem si vzal taky s sebou domů. Našel jsem i šišku, která vypadala jako malý medvídek a klacík, který mi připomínal vidličku. Maminka se zasmála:
„tak vidíš, kolik pokladů jsi tady našel.“ Slíbila mi, že ty kamínky doma pomalujeme barvami. To bude táta koukat.
Potom jsem v trávě ještě něco uviděl. Honem jsem zavolal mámu s bráškou.
„Koukejte, tam se něco červená, co je to?“
„Sladký poklad.“ Byla to lesní jahoda, hm, mňam“, hned jsem ji snědl a olízl jsem se.
Máma měla pravdu, v lese je opravdu spousta pokladů a taky vymyslela tuhle básničku, poslouchejte:
Uzrála lesní jahůdka,
červená sladká dobrůtka.
Zvolala “haló, tady jsem,
schovaná v trávě pod listem.
Kdopak mě najde? Ty nebo táta.
Jsem tisíckrát lepší než cukrová vata.
„Já jsem tu básničku ještě vylepšil. Poslouchejte“:
Uzrála lesní jahůdka,
červená sladká dobrůtka.
Zvolala “haló, tady jsem,
schovaná v trávě pod listem.
Kdopak mě najde? Ty nebo děda?
Jsem tisíckrát lepší než suchý chleba.
„Chi chi, tohle je lepší, viďte. Ze mě bude jednou taky básník.“
Autorka: Andrea Zatloukalová