Jak měsíček a hvězdičky pomohli panence
Aneb hezké vztahy jsou důležitější než hezké věci
Proč je tak důležité vážit si svých hraček? A jak poznat opravdové hodnoty, na kterých skutečně záleží? To jsou otázky, které Vašim dětem zodpoví nová knížka pro děti od 4 let s názvem „Jak měsíček a hvězdičky pomohli panence“.
Knížka odráží moderní rodinné prostředí. Přibližuje dvě různé rodiny se zcela odlišným přístupem k výchově dětí. Zatímco holčička Marcelka má vše, na co si vzpomene, avšak za cenu času, který by jí věnoval její tatínek, ve druhé rodině považují právě čas strávený s dcerkou Evičkou za to nejcennější, co jí i sobě mohou dát. Knížka vypráví o panence, kterou první holčička nebetyčně zbožňuje a nedá na ni dopustit až do chvíle, kdy dostane dárkem od tatínka panenku hezčí, líbeznější, zdobnější. Původní panenku tak odhodí a přestane si jí všímat. Smutná panenka si stýská po své kamarádce a nechápe, co udělala špatně. Náhoda tomu ale chtěla a panenku najde naštěstí holčička Evička z druhé rodiny. Ujme se jí a pečuje o ni jako o vlastní. Panenka získá nový, milující domov, ze kterého už ji nikdo nevyhodí. A Marcelka? Ta později zjistí, že nová panenka je možná na první pohled krásná, ale její porcelánové tělo ji v postýlce tlačí do tvářičky, není s ní taková zábava a vůbec není tak skvělá, jako ta původní. Jak to celé skončí? No nebýt pomoci měsíčku a hvězdiček, těžko říct, jak by to dopadlo. Ale to už se dozvíte v knize.
Poselstvím pohádky je ukázat dětem, že hezké vztahy mezi lidmi, zvláště pak v rodině, jsou mnohem cennější než věci nebo dárky.
Udělejte radost svým dětem třeba pod stromeček a darujte jim zábavu, milý příběh, životní poučení a také trochu kouzel ukrytých ve stránkách krásné knížky. Příběh začíná jedné teplé červencové noci a končí Štědrým večerem. Jak asi prožijí obě dívenky svůj Štědrý večer? A co panenka? Jak ta jej prožije?
Kniha „Jak měsíček a hvězdičky pomohli panence“, určená pro děti od 4 let, vychází v nakladatelství EDIKA. Autorkou příběhu je Yvona Bednarová a knihu provází něžné iustrace Ivany Tučkové. Zakoupíte ji u všech běžných knihkupců.
Rozhovor se spisovatelkou Yvonou Bednarovou o jejích knížkách, životě a vlastním dětství
Píšete knížky pro děti? Jaké bylo vaše vlastní dětství?
Měla jsem opravdu krásné dětství. Hlavně jsem měla neuvěřitelné štěstí na skvělé rodiče. Vždy mi věnovali hodně času a nikdy jsem od nich neslyšela větu: „Nemám čas“ nebo dokonce „neotravuj“. Hodně často jsme spolu sedávali a o něčem spolu diskutovali. Hrávali jsme různé stolní hry, hodně si povídali a vysvětlovali. Mí rodiče pro mě byli vždy zdrojem inspirace a hlavně mi vždy poskytli velkou oporu.
Totéž jsem se i já snažila předat svým dcerám. Každopádně jsme každý den určitý čas trávily kromě hraní i u knížek. Nejprve jsme si je společně prohlížely a já jim k obrázkům vyprávěla. Poté jsem jim příběhy četla. Dodnes trvá jejich láska ke knihám, i když mají v dnešní uspěchané době na čtení mnohem méně času.
Na které okamžiky s rodiči nejraději vzpomínáte?
Již jako úplně malá holčička jsem milovala, když mi maminka nebo babička četly knížky a toužila jsem se naučit co nejdříve číst, aby se mi svět knih mohl otevřít ještě víc.
Jak ráda vzpomínám na ty kouzelné a naprosto neopakovatelné chvíle, kdy nám každý večer můj tatínek na pronajaté chatě u řeky Sázavy četl kapitoly z knihy Mauglí! Seděly nebo ležely jsme s maminkou v pološeru chaty. Můj chytrý vysoký tmavovlasý tatínek (tenkrát měl ještě plno vlasů) seděl na židli osvětlen lampičkou a svým mužným hlasem nám předčítal ty napínavé příběhy o malém chlapci, žijícím v divoké indické džungli, na kterého na každém kroku číhalo nebezpečí v podobě velkého tygra Šerchána. Jak ráda bych ty chvíle zase vrátila!
Prý se Vám stal ve 37 letech vážný úraz kolena, který Vás na nějaký čas úplně vyřadil z běžného života?
Ano. To je bohužel pravda. Po vážném úraze kolena jsem si musela ke svým 40. narozeninám nadělit endoprotézu kolena. Ve svém dřívějším životě před endoprotézou kolena, která se zrovna mně až tak úplně nepovedla, jsem milovala turistiku, hory, skály, cestování a výlety. JENŽE ČLOVĚK MÍNÍ A OSUD MĚNÍ. Tuto svou lásku jsem musela velmi, ale velmi omezit. Byla též dlouhá, předlouhá doba několika let, kdy jsem bývala zavřená v panelákovém bytě a příroda pro mě byla jen a jen pouhým snem. Krásným a úplně nedostupným. Navíc jsem v té době měla dvě malé holčičky. Když se mi stal úraz, mladší byly přesně 2 roky a té starší 9 let. A já měla velké bolesti i při chůzi jenom po bytě. Koleno stále připomínalo menší meloun. A manžel byl pořád někde na horách… Mívala jsem strach, aby se mu tam něco nestalo. Přála jsem si hlavně, aby se nám vůbec vrátil živý.
Musela jsem si časem najít úplně jiné zájmy, které by mě naplňovaly, abych to vše nějak překonala. Psaní knížek mi vlilo znovu chuť do života.
Dokážete říct, kdy jste asi nejšťastnější?
Upřímně? Asi úplně nejšťastnější jsem, když fotím v přírodě nebo někde památky na cestách. Tehdy naprosto přestávám vnímat čas. Své by o tom mohl vyprávět můj manžel. Své dva fotoaparáty mívám většinou stále při sobě. Nenosím dokonce ani normální kabelku, ale menší fotografickou brašnu. Tedy většinou…
No a pak mě samozřejmě dělá šťastnou, když usednu k laptopu a položím se do psaní. Někdy mě to tak pohltí, že jdu spát třeba až nad ránem. Ráno se probouzím s příběhem v hlavě a honem „běžím“ psát. Často kolem 11 hodiny zjistím, že jsem ani nesnídala. Když se mi v hlavě odvíjí příběh a dobrodružství, není čas myslet na jídlo.
Co vám do života přineslo psaní knih pro děti?
Psaní knížek mi pomohlo překonat ty nejtěžší chvíle v mém životě a ukázalo mi nový směr mého žití.
Stalo se pro mě nádherným dobrodružstvím, při kterém se stále vzdělávám a rozšiřuji si obzory.
Ve svých knížkách se snažím reagovat na aktuální problémy dnešní nelehké uspěchané doby. Snad se Vám všem, ale především Vašim dětem, budou mé knihy líbit. Píši je totiž s láskou a otevřeným srdcem.
Váš manžel je prý vášnivý skialpinista? Znamená to, že je stále někde v horách, zatímco vy již po úraze kolena zůstáváte doma?
Přesně tak. Tělem i duší je horal a skialpinista a každou volnou chvilku bez nás tráví “někde” na výstupu v Alpách. Bohužel i přes noc. Jedno, zda je to v Rakousku, Německu, Švýcarsku či v Itálii. Hlavně jsou to hory. Často ani netuším, kde zrovna je. Prostě je stále „někde“ na cestě. Po zhlédnutí filmu 72 hodin konečně slíbil, že mi bude posílat alespoň sms zprávy, kam se zrovna chystá. To abychom věděli či spíše tušili, kde ho hledat. Naše rodina ho podezřívá z toho, že se tchýni narodil již s lyžičkami na nohou. Jen netušíme, jak to při porodu provedla.
Už víte, kdy vám vyjde další knížka pro děti?
Mělo by to být na jaře 2017 u nakladatelství Edika. Knížka má zatím pracovní název “Mlok Samuel, víla Hortenzinka a jejích přátelé” – 1. díl. V knize budou použity mé vlastní fotografie zvířátek a přírody, doplněny o ilustrace úžasné paní ilustrátorky Dagmar Ježkové. Momentálně dělám poslední korektury, abych mohla rukopis ve finální podobě odeslat paní redaktorce. Pak se začnou kreslit ilustrace.
Můžete čtenářům přiblížit, o čem tato knížka asi je?
V knížce vysvětluji některé cizí výrazy, se kterými se děti běžně setkávají. Co jsou to např. mimikry, šikana, nefér jednání, sportovní talent, anti talent, šestý smysl, pud sebezáchovy, kdo je to egoista, optimista a pesimista aj. Na příkladu jsou pak tyto pojmy nenásilnou formou vysvětleny.
Kniha je určena pro holčičky a kluky od 5 do 11 let a naleznou v ní nejedno dobrodružství, přátelství i zajímavosti.
A jelikož mi přicházely od lidí na knížku krásné reakce, pustila jsem se do napsání dalšího dílu. V podstatě celé jaro a léto jsem psala další díl knížky o malých přátelích. Průběžně jsem sbírala ke knížce materiál, studovala, fotografovala a psala. Bylo to docela náročné. Do toho se dělaly korektury ke knížce Jak měsíček a hvězdičky pomohli panence a pracovalo se na ilustracích.
Kde ještě je možné Vaše knížky vyhledat?
Knížky zatím můžete vidět na mých webových stránkách www.hortenzinka.cz.
Naleznete zde i mou 3. knížku v pořadí.
Je o předškolákovi Tomáškovi a jeho mamince samoživitelce. Během psaní této knížky jsem spolupracovala s dětskou léčebnou v Bukovanech a s několika MŠ.
Kdy tato Vaše knížka o malém Tomáškovi vyjde?
Tak to je zatím ve hvězdách. Ale na mých webových stránkách a do následného mailu jsem obdržela od jedné maminky dvou malých holčiček nádhernou reakci. Píše mi, že díky příběhu malého Tomáška se jim v rodině podařilo odbourat pohádky z tabletu před spaním. Největší radost mi udělala věta „Ten kluk jí prostě učaroval.“ A prý čtou knížku již potřetí. To bylo někdy na jaře.
Taková pochvala mě pak žene dál a dodává mi energii na další psaní. V reálu vidím, že se mé knížky dětem líbí. A to je pocit k nezaplacení. Tehdy jsem opravdu moc šťastná.
Spisovatelka Yvona Bednarová (roz.Větrovcová) píše knížky pro děti od 4 do 10 let. Je autorkou čtyř knih pro děti předškolního a mladšího školního věku. Momentálně má rozepsanou pro děti pátou knížku.
Narodila se v Praze a dlouhá léta žila na Červeném vrchu v Praze 6. V Praze žije i nadále.
Od dětství milovala knihy a toužila stát se spisovatelkou.
V mládí však převládla její láska k medicíně a vystudovala obor farmaceutická laborantka. Na medicínu tenkrát z kádrových důvodů neměla nárok.
Má dvě dospělé dcery (29 a 21) a jednoho měsíčního vnoučka.
Velmi ráda fotografuje. Dalo by se dokonce říct, že fotografování je její velkou vášní. Má ráda knihy, hard rock a rock, folk a něco z country. Ráda poznává cizí země. Hlavně Sardinie ji naprosto okouzlila.
Miluje svou roubenou chatu poblíž Prahy a okouzlující přírodu kolem něj. Odehrávají se tu kolem ní totiž mnohá dobrodružství. Stačí mít jen oči dobře otevřené.