Slunečnice
Za sluníčkem hlavu točí,
tak jako já k mámě oči.
Žluté lístky dokolečka,
uprostřed je hnědá tečka.
Hlavičku svou večer skloní,
tak jak každý, když se bojí.
Když sluníčko ráno vstává,
hlavičku zas vzhůru dává.
Za
Bludiště
Pomůžeš najít zajíčkovi cestu k mrkvičkám?
A co hasič? Kterou hadicí proudí voda?
Kulíšek hledá cestu za zmrzlinou, najde ji?
Stála basa u primasa
Stála basa u primasa,
za kamnama stála,
když primaska zatopila,
basa sama hrála.
Prasátko
Máme doma prasátko, to se nechce mýt,
chce být jenom od bláta, že to tak má být.
Když uvidí vodu, radši se hned schová,
a křičí že prasátko, vůbec není doma!
Za to jeho máma, ta je pořád čistá,
na špinavé prasátko, plnou vanu chystá.
To vám bylo křiku, slyšet na tři míle,
a z mydlinek vyskočilo, prasátko už bílé!
Autor: J. Štýchová
Fotbal
Venku kluci běhají
(běh po třídě s míčem v ruce)
a do míče kopají,
(stoj + míč v ruce + kopeme nohama)
…
Kotě chytá klubíčko
Kotě chytá klubíčko,
jde mu to jen maličko,
uč se moje koťátko,
myšku chytíš za krátko.
Jezevec má hezký zvyk
Jezevec má hezký zvyk, provozuje tělocvik,
bosky cupe v oranici, za slunce i v plískanici.
V říjnu vlci táhnou lesem a jezevec za závěsem
václavky do octa dává, na divoké husy mává.
Hra: Na houbaře
Popis hry: Děti se rozeběhnou po herně (hřišti, lese) a udělají dřep – stanou se houbami. Jedno dítě je houbařem, chodí mezi nimi a sbírá je, to znamená, že dítě, kterému položí houbař ruku na hlavu, jde za ním. Tak se vytvoří zástup sesbíraných hub. Houbař vyvede houby z lesa ven, tam se obrátí a zvolá: „Houby, hup, usmažím vás!“. Houby utíkají zpět na svá původní místa a opět přejdou do dřepu.
…
Ptačí hádky
Kdo to křičí na dvorku?
Vrabčák honí sýkork –
že mu snědla zrnko žita
a že za to bude bita!
…
O třech přadlenách
Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem. Liduška byla sice velmi hezké a způsobné děvče, ale měla od sebe tu chybu, že byla náramně líná a kdykoli měla sednouti ke kolovratu, dala se vždycky do pláče, a když ji matka přece k tomu přivedla, nestálo to její přádlo ani za řeč. Jednou to ale matku již omrzelo, i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče a nářku, až to bylo …