Ty jsi brachu, líná kůže
Ty jsi brachu, líná kůže,
žádný lék ti nepomůže.
Neuděláš ani krok,
Jednou pukneš jako žok!
Ty jsi brachu, líná kůže,
žádný lék ti nepomůže.
Neuděláš ani krok,
Jednou pukneš jako žok!
Zájem o „tábory bez hranic“, pořádané sdružením DĚTI BEZ HRANIC, je nebývalý. Možná i díky současné krizi mnohé rodiny zrušily dovolené, a aby jejich ratolesti zažily aspoň nějaké dobrodružství během dvou měsíců volna, přihlásily je na letní tábor.
…
V naší třídě začínáme den touto básničkou:
Svítí, svítí hvězdička, (dlaně sevřít a hned zase otevřít – blikání)
do každého hnízdečka. (na špičkách, ruce znázorňují hnízdečko)
Čimčarárá, čim, čim, čim (skáčeme snožmo)
co se dneska naučím? (poklona dle fantazie)
A dnes se můžeme naučit básničku o naší mamince,
třeba se vám bude hodit na vystoupení pro rodiče.
…
Glue Dots přichází s novinkou, která je jako šitá na míru všem šikovným tvořilkám… Zlaté české ručičky, které se nespokojí s nabídkou hotových ozdob a většinu rozličných ozdůbek a detailů na svých stránkách a přáníčkách si vyrábí samy, nyní mají dalšího pomocníka pro svůj kreativní rozlet.
Řeč je o samolepícím oboustranném archu. Z aršíku je možné vystřihnout …
Na domě domek visí.
Čí domku, čípak ty jsi?
Není to vůbec záhadné,
každý to snadno uhádne,
jsem schránka na …
S dětmi jsme otvírali jaro klíčem. Klíč jsem našla po cestě do školky, hledali jsme zámek, do kterého patří. Zapadl do dveří, za kterými se skrývaly obrázky jara, ty jsme roztřídili, povídali si o nich. Nakonec jsme klíč vymalovali pastelkami.
Knížka jednoduchých básniček s hříčkou je určena pro dovádění ve dvojicích – buď dospělý a dítě, nebo dvě děti. Další jsou určeny pro dětské skupiny. Básničky jsou zaměřeny na rozvoj prosociálního chování dítěte, rozvoj řeči, pohybových dovedností a vytvoření vztahu, ať už s blízkou dospělou osobou, nebo s vrstevníky.
Řadu hříček budete určitě znát. Mnohé z nich jsou generacemi prověřené, jako třeba hra na rybáře a rybky nebo na schovávanou, a …
Beránečku, beránku,
cítím jaro ve vánku,
pojď se honit sem tam strání,
do kopečka z kopečka.
Ty budeš můj beráneček
a já tvoje ovečka.
Žil byl jeden chudý dřevorubec a ten měl ženu, ke které mu pánbů nadělil tři dcery, už to byly holky na vdávání. Bydlili v malé chalupě hned u lesa, odkud se každého rána vydával za prací a jedna z dcer mu nosila oběd. Přišla řada zase na tu nejstarší, a tak otec řekl: „Abys našla cestu, ty holka ztřeštěná, vezmu si tady pytlík prosa a budu ho cestou rozsypávat.“ Nu, nápad to byl dobrý, kdyby v lese nelétalo tolik hladových vrabčáků, skřivanů, pěnkav, kosů i čížků. Když se nejstarší dcerka vydala s obědem, bylo proso sezobáno do posledního zrnka, a tak …
Králík má rád mrkvičku, pampelišky, zelí.
O všechny ty dobroty, se s ostatními dělí.
Taky oves, kousek chleba,
co zbyl včera od oběda.