Po bílém květu kopretiny běhala červená beruška Věruška a hlídala si svoje hospodářství. Pod květem, pěkně v suchu a v teple, se pásly vykrmené mšice. Jejich sladké „mlíčko“ beruškám moc chutná, proto se o své stádečko dobře starají. Někdy se stane, že se k němu nenápadně dostane jiná beruška, která si chce ukrást trochu té dobroty. To má potom beruška Věruška plné ruce práce, aby …
Mami, tati, mě to prostě nedá,
řekněte, co na cestě leží?
Bílé pruhy, je to zebra
a kampak to vlastně běží?
…
Jednou potkalo se štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!” řeklo Štěstí. Rozum byl tehdáž ještě nezkušený, nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi ty lepší než já.”
„Lepší je ten,” odpovědělo Štěstí, „kdo více dokáže. Vidíš-li tam toho selského synka, co v poli oře? Vejdi do něho; a pochodí-li s tebou lépe nežli se mnou, budu se ti pokaždé …
Děti: Draku, ty jsi vážně drak?
Drak: Hudry, hudry, je to tak.
Děti: A máš zuby dračí?
Drak: Mám dva. Ty mi stačí.
Děti: A co těmi zuby jíš?
Drak: Princezen mám plnou spíž.
Děti: I ty lháři! Každý to ví, že jsi jenom papírový.
(Děti se střídají v rolích draka a chlapečka nebo holčičky, poslední verš vždy říkají všichni.)
Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem. Liduška byla sice velmi hezké a způsobné děvče, ale měla od sebe tu chybu, že byla náramně líná a kdykoli měla sednouti ke kolovratu, dala se vždycky do pláče, a když ji matka přece k tomu přivedla, nestálo to její přádlo ani za řeč. Jednou to ale matku již omrzelo, i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče a nářku, až to bylo …
Byl jednou jeden malý Smolíček pacholíček a ten bydlel u jelena, který se o něj staral. Vždy, když chodil jelen na pastvu, varoval Smolíčka, ať nikomu neotevírá. Smolíček vždy poslechl. Jednou, když se zase jelen pásl na pastvě a Smolíček zůstal sám doma, ozvaly se za dveřmi líbezné hlásky:
„Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme.“
Smolíček ale poslechl jelena a neotevřel. Když se vrátil jelen z pastvy, všechno mu vyprávěl. Jelen pravil: …
V jedné chaloupce žila koza se svými kůzlátky. Jednoho rána šla koza jako obvykle na pastvu. Když odcházela, varovala malá kůzlátka: „Kůzlátka, děťátka, já jdu na pastvu, abych měla pro vás mlíčko, ale vy buďte hodná a nikomu neotevírejte. Mohl by přijít vlk a všechny vás sežrat.“
Za okny ale kozu slyšel vlk a rozhodl se, že na kůzlátka vyzraje a sežere je. Proto počkal, až koza odejde a potom zaťukal na dveře. „Kůzlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Ve vemínku mlíčko nesu, v hubě voděnku a na rohách travičku.“ …
Ovečko roztomilá,
hebounké rouno ty máš,
aby nám zima nebyla,
ráda nám svou vlnu dáš.
Kdybych měl rybářskou třpytku,
ulovil bych si zlatou rybku.
Zeptala by se: “Co si budeš přát?”
Řekl bych: “chci si s tebou hrát.”
Divila by se: “Ty nechceš velký hrad?.” …
Víte, kdo je Jahodníček? Nevíte? Já to také nevěděla. Je to skřítek, který žije pod jahodovými lístky. Je moc hodný, protože se stará o jahůdky, aby krásně vykvetly, vyrostly a dozrály. Navíc z nich dělá výbornou marmeládu. Vždycky, když roztaje sníh, začne Jahodníček každou rostlinku opečovávat. Třeba tím, že ji narovnává a myje lístky. Když přilétne včelička, tak jí zas podrží květ, aby ho hezky opylovala a mohla se udělat zelená jahoda, která dozraje a bude z ní červená jahůdka. …
