Mák
Tluču, tluču mák, ale nevím jak.
Povězte mi panímámo, jak se tluče mák.
Aj tak, aj tak, tak se tluče mák.
Na ty dobré koláče, které máma upeče.
Tluču, tluču mák, ale nevím jak.
Povězte mi panímámo, jak se tluče mák.
Aj tak, aj tak, tak se tluče mák.
Na ty dobré koláče, které máma upeče.
Chudý mlynářský a kočka Krajánkům se od čepice i od pusy práší, těm, kdo pěkně poslouchají, nadělíme po pohádce hodně sladkou kaši. Žil byl jeden starý mlynář, sám, bez ženy a bez dětí. Staral se o mlýn s třemi chasníky a práce už ho zmáhala. Zavolal si své pomocníky a povídal: “Je na čase, abych zanechal řemesla a nahříval si záda u kamen. Jděte, a kdo mi převede …
My tři králové jdeme k vám,
štěstí zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
Zdaleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše. …
Veselé vánoční hody,
zpívejte, dítky, koledy,
[:o tom, co se vskutku stalo,
že se lidem narodilo děťátko.:]
Po tmě leží, nemá svíčičky,
na nebi svítí mu hvězdičky.
[:Ty, jenž všechen oděv dáváš,
samo´s nahé a nic nemáš, děťátko.:] …
Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.
Olízl se mráz. Jednou a pak zas,
a pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo:
stromy, domy, autobusy
dětské tváře, pusy, nosy.
Ty mu tuze zachutnaly!
Lízal je až zčervenaly.
Dupy, dupy, klapy, klapy,
takhle dupou sloní tlapy.
Když ty nohy zadupou,
třesou celou chalupou.
Myšky chodí velmi tiše,
tlapky mají jako z plyše,
tiše myši ši ši ši,
ať vás nikdo neslyší.
Skáče, skáče žabička, okolo malého rybníčka, (děti skákají jako žabičky okolo pomyslného rybníka, vytvořeného z lana)
rozhlíží se kolem sebe, kde je asi modré nebe? (děti se rozhlíží okolo a pak ukáží prstem na nebe)
nebe není pro žabičky, ty radši skočí do vodičky! (děti skočí žabím skokem do “rybníka”)
VĚK: 6 až neomezeně let
POMŮCKY: šátky – podle počtu hráčů
POČET HRÁČŮ: nejméně: 5, nejvíce: neomezeně
PRAVIDLA HRY:
CÍL HRY: naučit hráče odvahy a vcítit se možná i do role slepých
Podzimní vítr se divoce prohání v ulicích. Pestře zbarvené listí víří ve vzduchu a létá společně s ptáky jakoby o závod. Jedno okno ve vysokém šedivém domě na ulici je dokořán a visí na něm ptačí klec. V kleci sedí na bidýlku bez pohnutí ptáček zpěváček a vyhlíží ven. Patří rodině, která se do města přistěhovala z jedné daleké země, ve které bývá zvykem chovat ptáky v klecích. Mnozí ptáci si už na takový osud zvykli, nevadí jim život v kleci, a tak každý nový den vítají …