Tam

Pověst o hoře Blaník

Původcem pověsti o Blaníku by mohl být Mikuláš Vlásenický z Vlásenice u Pelhřimova, zakladatel ultrakvistické církve Mikulášenců. Ten již ve druhé polovině 15. století prorokoval, že u vesnice Býkovice pod Blaníkem dojde k osudové bitvě Čechů s nepřáteli, která bude tak krutá a dlouhá, až se býkovický rybník naplní krví. A to bude ten den D, kdy z hory Blaník vystoupí rytíři “divou mocí tam ukrytí”, aby nepřátele zahnali a potrestali. Ovšem jiná legenda se k Blaníku váže snad odedávna – v roce 1404 dokonce arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc z Hazburka nařídil, zřejmě na upozornění Mistra Jana Husa, okolním farářům, aby zakázali – možná dokonce pod …

Obr Valdemar

V bukovém lese mezi Studnicí a Kramolnou se kdysi usadil obr Valdemar. Postavil si tam boudu a začal hospodařit. Do vsi vzkázal, ať ho nikdo neruší, nebo vše rozbije. U pekaře Frantíka si poručil na každý den pecen chleba na neděli dva. Když obr dostával, co si přál, byl docela hodný a s některými se i spřátelil. V té době se na březích Rozkoše usadil cirkus s panem Frištenským , profesionálním zápasníkem. Když se rozneslo, že …

O bílém jelenu

Kromě fořtmistra mělo polesí Klokočka v minulém století ještě jednoho démona, který strašil lidi. A to bílého jelena velikosti malého koně. Jedno bylo jisté, když návštěvník lesů nedostal výprask od fořta, stalo se tak od jelena, který dokázal i k smrti člověka utýrat.
Přihodilo se jednou, že vyděsil dva chlapce jdoucí z Bílé hlíny a nesoucí nůši švestek. I když jeden hleděl doprava a druhý doleva a pelášili, aby nebyli překvapeni, a málem už se radovali, že jsou z lesa venku. Dokonce se už dali do zpěvu, když ve stráni cosi zapraskalo. Hup a obávaný jelen byl takřka u nich. Nůše se švestkami byla hned na zemi.
Ještě štěstí, že na dosah byl …

Pověsti o rychnovském kopci a jeho tajuplných místech

Rychnovští osadníci vzhlíželi od pradávna na zalesněný kopec, vypínající se nad dědinou po východní straně, jako na posvátnou horu, plnou krás, záhad a tajů. Je zde snad opravdu něco podivuhodného, když bájivá činnost lidová opředla vrch v dávných dobách i později pověstmi a dokonce i tvrzeními, že v těch místech docházelo k zázračným uzdravením. …

Tam na stráni, u zámecké lucinky

Tam na stráni, u zámecké lucinky,
pekly holky koláče a hnětynky.
Třesky plesky – než se placky upekly,
housata jim do lucinky utekly.

O plastové láhvi

V obchodě na polici s nápoji stála plastová láhev s vodou. Bylo na ní napsáno: “Zdravá voda s bublinkami”, a tak jí budeme říkat Bublinka.

Jednou večer přišel do prodejny kluk, měl velikou žízeň. Šel rovnou k regálu s vodami, vzal si naši Bublinku do košíku a u pokladny zaplatil. V parku si sedl na lavičku, vodu z láhve naráz vypil a prázdnou Bublinku zahodil do trávy. Jéjé tam se jí nelíbilo, přes den na ni pálilo sluníčko, létali vosy a komáři a v noci, no v noci jí byla velikánská zima. Také pršelo a Bublinka byla celá mokrá a špinavá od bláta.

Mateřská školka v lese

Místo židliček kmeny a pařezy, místo hraček klacky, listy a někdy i bláto. Může v takovém prostředí pracovat mateřská školka? Jistě že ano. Důležité schopnosti a dovednosti lze podle pedagogů z první české lesní školky rozvíjet i v terénu.

Práce lesní školky pochopitelně nespočívá v tom, že se děti „vypustí“ do lesa nebo na louku. I „lesní učitelé“ musejí o své práci přemýšlet a plánovat ji. Navíc mají možnost inspirovat se v lesních školkách v zahraničí. Mgr. Magdalena Kapuciánová, ředitelka mateřské školy Semínko, která se nachází v prostorách pražského Toulcova dvora a k níž patří také lesní školka Lesníček, říká, že snaha o založení lesní školky od začátku provází její pedagogické působení. „Když byly moje děti malé, …

Vlaky lodě letadla

Veselá obrázková knížka s vtipnými básničkami a jednoduchými úkoly dětem představí dopravní prostředky, s nimiž se denně setkávají. Do školy jezdíme autobusem, na výlet na kole, na závody na motorce, do práce autem, na brambory s traktorem a zboží do obchodů rozváží nákladní auto. V nouzi přijedou na pomoc hasiči, policie nebo záchranka. Kam se nedostaneme po zemi, tam nás dopraví letadlo nebo loď. Grada 2011, autor: Zdeňka Študlarová

Přejít nahoru