Taky

Rozum a Štěstí

Jednou potkalo se štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!” řeklo Štěstí. Rozum byl tehdáž ještě nezkušený, nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi ty lepší než já.”
„Lepší je ten,” odpovědělo Štěstí, „kdo více dokáže. Vidíš-li tam toho selského synka, co v poli oře? Vejdi do něho; a pochodí-li s tebou lépe nežli se mnou, budu se ti pokaždé …

Tondovy tanky

Tonda tahá boty. Táto, tahej taky!
Tondo, co to taháš? To jsou, táto, tanky.

Pohádka o nafukovacím balonku

Do jedné malé vesničky přijely jednoho krásného letního dne kolotoče. „Co na takových kolotočích bývá? Co tam můžeme vidět?“ (děti odpovídají a zároveň některé kolotoče ukazujeme. Houpačka – houpeme se na zádech, řetízkový kolotoč – dvojice se chytnou za ruce a několikrát se otočí, horská dráha – uděláme hada a jedeme po třídě, v dřepu, ve stoje, nahoru, dolů, atd.)

O prasátku pro štěstí

Víte, proč se říká, že prasátko nosí štěstí? To začalo tak: Ve výloze hračkářského krámku sedělo smutné a osamělé plyšové prasátko. Růžová ouška i čumáček zvědavě otáčelo za dětmi, které lepily nosíky na sklo a obdivovaly panenky v nádherných šatičkách, vláčky a bagry a taky kočárky a koloběžky. Zajímaly je i stavebnice a nádobíčko, jen prasátka z plyše si nikdo moc nevšímal. Ale nebylo divu, že děti moc nezajímalo, bylo umouněné až hrůza.

Zapomeňte na postranní kolečka!

Máte doma dítě ve věku od 2 do 5 let. Právě vám vyrostlo z oblíbené odrážecí motorky, ale na šlapací kolo je ještě moc malé. MARNĚ pro to vaše MRNĚ hledáte dopravní prostředek, na kterém se přemístí z bodu A do bodu B a vy s ním. A taky přemýšlíte, jak jej vlastně naučíte jezdit na kole (pokud možno bezbolestně pro všechny zúčastněné).

Poklad pod Jurovým kamenem

Jednou na Štědrý den se vracel domů domů Jura Fajar. Už se pomalu stmívalo a Jura se těšil na svoji chaloupku a štědrovečerní večeři v kruhu rodiny. Jura byl hajným, už mu bylo skoro sedmdesát let, ale co tehdy na své cestě domů zažil, to se mu nikdy v životě nepřihodilo a už ani nepřihodí. Šel zamyšlený domů, vzpomínal, co všechno viděl v lese a co se mu nelíbilo, v duchu na to láteřil. Jak se tak brodil sněhem a láteřil, najednou …

Jak jsme hráli go

Go je zajímavá hra pocházející z Číny, nejvíc populární je však v Japonsku a Japonci se asi nejvíce snaží o její propagaci v Evropě. A tak se stalo, že k nám do Liberce jednoho dne zavítali dva profesionální hráči z Japonska a hru nám představili. K našemu překvapení s tím začali v Mateřské školce.

Přejít nahoru