nic

O kňourovém stříbře

Kutná Hora je opředena nejen bohatou historií a architektonickými skvosty, ale také spoustou pověstí, vykládajících v různých variantách kutnohorské zvláštnosti, taje a záhady. V následujících řádcích uvádíme poměrně málo známou pověst o vzniku kutnohorského stříbra. Text je převzat z útlé knížkyA. Ptáčka a A. Šebánka Kutnohorské pověsti, vydané tiskem a nákladem Karla Šolce v Kutné Hoře někdy kolem roku 1910. Třemi hřbety, o nichž je v pověsti zmínka jsou míněny kopce Kuklík, Sukov a Kaňk. …

O Aničce tanečnici

Kdysi dávno byl Vlčnov jen nevelkou dědinou uprostřed opuštěného kraje. Pár chalup krytých doškem, jedna menší než druhá, se zde krčilo podél hrbolaté cesty. Lidé, co v nich žili, patřili k nejchudobnějším v celém kraji. Nejezdili tenkrát na pole Podkojiny, na Čupy, do Dřínků a bůhvíkam ještě jako dnes. Ke každé chalupě patřil jen malý úzký proužek kamenitého políčka, které sotva stačilo uživit majitele. A přitom bylo dokola tolik krásné země. Jen se chopit pluhu a rozorat úhor, rozšířit koryta …

Bráchové a jiné katastrofy

Dvě vypečené sestry, Tinka a Lissi, mají dva ještě horší bratry – Franka a Stana, kteří nevynechají jedinou příležitost, aby je dokázali pořádně naštvat. Nemine den, aby jim nevyvedli nějaký podařený kousek, ať už jsou to práskací kuličky pod kobercem nebo tělové mléko nalité do lahve od šamponu. Zkrátka nikdy si před nimi nejsou jisté. Lissi a Tinka jim přísahají pomstu! Nakonec nejsou přece čarodějnice jen tak pro nic za nic… (Fragment)

Pohádkový svět – První čtení, to nic není

Pohádky jsou určeny dětem, které se učí číst, naučily se písmena a chtějí číst jednoduché texty. Zároveň texty odpovídají požadavkům výuky čtení tzv. genetickou metodou, kdy děti čtou a píšou pouze velká tiskací písmena, neslabikují, ale pouze hláskují. Pohádky jsou proto psány velkými tiskacími písmeny a jsou řazeny od textů složených jen z jednoslabičných slov až po pohádky se čtyřslabičnými slovy. Příběhy jsou přiměřeně krátké a stylisticky jednoduché, aby …

Rango

Než si začal říkat Rango a vybájil si spoustu mýtů o svých hrdinských kouscích, obýval chameleon v havajské košili prostorné terárium. Nic mu v něm nechybělo, snad kromě trochy akce. Té si začne naplno užívat, když se nešťastnou náhodou ocitne uprostřed vyprahlé pouště, kde si na něm málem pochutná hladový jestřáb. A aby napětí nebylo málo, jeho další kroky vedou …

O hlučném duchu v třídvorské hájovně

Na počátku 20. století bydlel ve staré hájovně ve Třech Dvorech se svou ženou, dcerou a osmiletou vnučkou hlídač Formánek. Jeho život plynul bez zákrutů těžkou všední realitou a proběhl by tak celý, kdyby se jedné listopadové noci nepřihlásily ke slovu neznámé síly. Onen podivný večer před Dušičkami roku 1903 se rodina hlídače Formánka uložila ke spánku. Úderem jedenácté se ale najednou rozezvučel …

Rokycany

Od založení na počátku 12. století bývaly Rokycany biskupským městem. Jednou se stalo, že je navštívil císař Karel IV. na své cestě z Plzně do Prahy. Byl velmi překvapen pohostinností a dobrosrdečností Rokycanských. Celé Mariánské náměstí totiž zaplnili obyvatelé, kteří ho přišli přivítat a každý mu přinesl i nějaký prostý dárek. Císař se na to hemžení díval z okna proboštství vedle kostela. Jakmile řeholníci otevřeli vrata, nahrnuli se Rokycanští dovnitř, aby předali panovníkovi svoje dary.

Tachov

V paměti obyvatel zůstával Tachov jako město klášterů a řeholních řádů. Už za časů kněžny Drahomíry ležel v údolí nedaleko města veliký černý kámen. Scházeli se u něj pohané a přinášeli obětiny svým bohům. Leč i sem se rozšířila křesťanská víra. Právě tady se rozhodli mniši postavit svůj klášter. Stavba ještě nebyla dokončená, když se u kamene začalo během noci objevovat čtrnáct světýlek. Svou mihotavě modrou září osvětlovala celé okolí. Proto se u kamene začali scházet místní obyvatelé, přicházeli i křesťanští poutníci, až zde mniši z kláštera začali sloužit večerní pobožnosti. V kraji ovšem bylo nemálo pohanů, kteří se nové víře bránili.

Permoník varoval před neštěstím

Povolání horníka bylo vždy nebezpečné a nejisté, nikdo si nemohl být jistý, jestli už příští chvíle nebude jeho poslední. Je proto pochopitelné, že havíři byli pověrčiví lidé a že v jejich prostředí vznikla celá řada pověstí o nadpřirozených úkazech. Některé byly docela strašidelné – například na některých dolech se věřilo, že horníci, kteří to byli zasypáni při důlních neštěstích se ozývají …

Přejít nahoru