Čilá Káča
Já mám bič a káču, s bičem za ní skáču.
Zatočím ji do kolečka, uteče mi do dvorečka,
švihnu bičem pod nožičku, uteče mi po chodníčku.
Po chodníčku za vrata – moje káča kulatá.
Já mám bič a káču, s bičem za ní skáču.
Zatočím ji do kolečka, uteče mi do dvorečka,
švihnu bičem pod nožičku, uteče mi po chodníčku.
Po chodníčku za vrata – moje káča kulatá.
Moje bota nemá zdání,
co je slušné vychování.
Je to tak, jak dál je psáno,
copak ji snad pomlouvám?
…
Všechny moje prsty,
schovaly se v hrsti.
Spočítat je umím hned,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět. …
Kdybych měl rybářskou třpytku,
ulovil bych si zlatou rybku.
Zeptala by se: “Co si budeš přát?”
Řekl bych: “chci si s tebou hrát.”
Divila by se: “Ty nechceš velký hrad?.” …
Vyhlašujeme soutěž na téma: Moje zdraví
Fotografie zdravého jídla pro děti
Termín soutěže: 9.10.2011 – 31.10.2011
Partner soutěže: František Pavlišta (PAFAAS)
www.superprodukt.eu (originální hračky)
Co je potřeba udělat?
…
Vyhlašujeme soutěž na téma: Moje prázdniny
Fotografie dětí z prázdnin
Termín soutěže: 1.9.2011 – 30.9.2011
Partner soutěže: František Pavlišta (PAFAAS)
www.superprodukt.eu (originální hračky)
Co je potřeba udělat?
…
Jmenuji se Billy Kostík. Jsem kostlivčí kluk a bydlím v tajné komoře panského sídla Hogo Fogo. Moje kamarádka Milicent je neteř zdejšího pána Kazisvěta Bigluma. Moji rodiče Lars a Milunka Kostíkovi mají důležitou práci: třídí a evidují tajemství rodiny Biglumových a ukládají je do truhel a lodních kufrů. Jsou zaměstnanci Ministerstva lží a výmyslů, které je vyslalo ze Záhrobí sloužit na Zemi. Ale nemysli si, svého kostlivce ve skříni nebo v komoře nemívají jen lidé, ale také kostlivci… (Fragment)
Den se chýlil ke konci. Slunce pomalu zapadalo a na kraj se snášela šedivá mlha. Plchovští chlapci hnali z pastvy domů dobytek. Tenkrát bylo zvykem, že spásali trávu i v lese.
Honáci na sebe zahalekali a pomaloučku sháněli dobytek na cestu k domovu. Před Novákovic stavením seděl na lavičce děda Novák a dovedně vyřezával ze dřeva píštalku. Čekal na vnuka Tondu. Tonda na něho z dálky vesele mával a když přišli blíž, zavolal: “Dědo, dneska jsem byl v lese s našimi kravami první,” trochu se chlubil. …
Také vaše děti s vámi rády pečou? Ty moje ano a hrozně je to baví. Sice vypadá náš byt potom jako po výbuchu, ale stojí to za tu zábavu. Přikládám recept.
(Lakomá Blanka, Vilémov) Zařazeno do soutěže Kdo si hraje nezlobí