Moc

Dětské centrum a školka – tak trochu jinak

Dětské centrum V trávě nabízí atraktivní program, perfektní péči a zábavu pro všechny děti
Máte doma dítko, které už potřebuje společnost dalších dětí a ocenilo by kromě party podobně starých kamarádů také zábavný, smysluplný a rozvíjející program, ale z nějakého důvodu nechodí do běžné školky? Báječným řešením může být Dětské centrum V trávě, které v Praze Modřanech nabízí řadu atraktivních kroužků a aktivit, ale najdete zde také školičku pro děti již od 2 let! Dětské centrum přenese děti do jiného světa podobného tomu venkovskému a v harmonii s přírodou se zde děti mohou starat jak o domácí zvířátka, tak například o své vlastní rostlinky, které si zasadí. Školka centra je navíc vhodná i pro děti, které bývají častěji nemocné, kromě zdravé stravy bohaté na ovoce a zeleninu do ní totiž dochází jen osm dětí na skupinu, nehrozí tedy pravidelné přenášení bacilů, jako je tomu ve velkých běžných školkách.

O smutné knížce

V jednom velkém domě, který stojí na náměstí, je spousta polic , poliček, stojánků, štelářků
a na nich je plno knížek. Některé nemají žádné obrázky, ale spousta knih má krásné kresby.
Jsou v nich namalované princezny, princové, králové ale i čarodějnice, draci a všelijaké obludy. …

Velikonoce jsou tu! Už jste si ozdobili svou kraslici?

Na dveře ťukají Velikonoce, svátky jara a znovuzrození. V křesťanství oslavují Velikonoce Kristovo zmrtvýchvstání, z pohanských tradic zase vychází symbolika Velikonoc jakožto svátků jarní rovnodennosti a příchodu jara. Spolu s Velikonočními svátky jde ruku v ruce tradiční pomlázka a výslužka. Při pomlázce dostávají děvčata a ženy od mužů symbolický „výprask“ pomlázkou upletenou z čerstvých vrbových proutků jakožto symbol omlazení, pomlazení (odsud název pomlázka) a za tuto laskavost jsou …

Kroužek a Proužek (5/5)

Kroužek a drahokam

Venku bylo moc hezky. Lesem, nedaleko Trpaslíkova šly děti na výlet. A aby se jim šlo ještě lépe, mlsaly přitom bonbony.

„Mamí, mně spad bonbon na zem, můžu si ho sebrat?” povídá jeden klučina.

„To určitě ne, kloučku. Nech ho tam ležet. Pro tebe už je špinavý, mohl bys být nemocný. Oni si ho tu najdou třeba mravenečkové nebo někdo. Raději si utrhni jahodu. Je také sladká a mnohem zdravější”

Obr

V jedné daleké zemi, hluboko v lese, žil v jeskyni veliký obr. Bylo tu celkem živo, všude plno zvěře, každou chvíli sem zavítali lidé. Tak to šlo nějaký čas, až někdo z lidí velkého obra zahlédl. Pověst o něm se rychle rozkřikla, lidé se začali bát a lesu se každý obloukem vyhnul. Dokonce i zvířata jakoby se před ním schovávala.

Zajíček ve své jamce

„Zajíček ve své jamce, sedí sám, sedí sám.
Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati, hbitě skoč a vyskoč.“

Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.

Opilý horník a svatá Barbora

Práce v dolech byla těžká, ale kdo za ni uměl vzít, vydělal víc než obyčejní sedláci. Moc si jich ale neužili. Nejen proto, že umírali mladí, protože uhlí jim ukracovalo životy. Havíři byli také pověstní tím, že peníze se jich moc nedržely – skoro všechny se rozkutálely v místních harendách, které kolem dolů rostly jako houby po dešti. To bylo doma vždycky křiku, když horník přišel “ze šachty” pozdě v noci na vratkých nohou a bez jediného groše.

Jak se stěhovali černokněžníci z Kotouče

Kdysi dávno sídlili na Kotouči černokněžníci. To byli duchové, kteří nosili dlouhá černá roucha, měli dlouhé vlasy a dlouhé ježaté vousy. Ti bydleli v četných dírách Kotouče a odtud podnikali v temnotě noci své výlety k velké škodě celého okolí Štramberka. Protože Štramberští byli lidé zbožní, tak jim moc škodit nemohli. Proto se rozhodli, že se z Kotouče odstěhují pryč. Tak se stalo, že …

O kováři Keltičkovi

Všechno má mít svůj začátek, tím spíše pak dolování, které z Bohem zapomenutého slezského kraje v krátké době udělalo zemi důlních věží a vysokých pecí. Prvním mužem, který zjistil, že uhlí hoří, byl podle pověsti kovář jménem Keltička, člověk zvídavý, který provozoval své řemeslo ve Slezské Ostravě. To prý se seběhlo tak: Keltička měl pole v údolí zvaném Burňa – tak jako mnoho jiných řemeslníků v oné době se nespoléhal jen na své šikovné …

Přejít nahoru