Co bys udělal, kdyby…
Interakční hra. …
Koupal se bohatý kupec v řece, dostal se do hlubiny a tonul. Šel mimo stařík, sedláček-sivoušek, uslyšel křik, přispěchal a kupce z vody vytáhl. Kupec nevěděl, jak se staříkovi odsloužiti: pozval ho k sobě do města, pohostil ho skvěle a daroval mu …
Byl jeden chudý člověk. Neměl ani dobytek, ani nářadí. Jen kupu dětí. Když přišlo jaro, neměl čím orat. Ostatní jeli na pole s pluhem. Chudák vzal na rameno motyku a šel. Po cestě potkal dvě krásné panny. Jedna se jmenovala Štěstí a ta druhá Neštěstí. Chvíli si ho prohlížely a pak mu zastoupily cestu: “Kam jdeš, člověče,” usmála se jedna z nich. “Mé zlaté panenky, potkalo mne …
Jeden král měl velikou krásnou zahradu. Bylo v ní mnoho vzácného stromoví, ale nejvzácnější byla jedna jabloň, co prostřed zahrady stála. Měla každý den jedno jablko, a to bylo zlaté: ráno odkvetlo, ve dne zrostlo a do noci dozrálo, a druhé ráno kvetlo zas jiné. Ale žádné to zralé jablko nedočkalo se druhého rána, pokaždé se v noci ze stromu ztratilo a nikdo nevěděl kam a jak? Král se proto velice rmoutil.
Jednou k sobě zavolal svého nejstaršího syna a povídá: …
Žil byl jeden kupec a ten měl syna, který se pranic nehodil k obchodu, celé dny by jen hrál na housle, a tak ho otec jednoho krásného dne poslal do světa. Když se tak ten nezbedný syn loudal ulicí, uviděl hošíka, který si hrál se dvěma dřívky, jako by fidlal na housle. Tu se mu zalíbilo a řekl: „Nechceš se učit hrát na housle?” „Ano, ano.” řekl hoch: „Jen kdybych měl učitele.” „Tak pojď se mnou,” řekl mladý kupec: „budu tě učit!” a taky …
V jedné vsi byla chudá vdova a měla dceru. Zůstávaly v staré chalupě s doškovou roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. Stará chodila v zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly. Tak se spolu živily. Jednou v létě stará se trochu roznemohla a mladá musela sama do lesa na jahody, aby měly co jíst; vařily si z nich kaši. Vzala hrnec a kus černého chleba a šla. Když měla …
V pelíšku je šedá myš,
má kožíšek jako plyš.
Má tam čtyři myšata,
po mamince plyšatá.
Kdo si chce s tou myškou hrát,
musí spát a nekňourat.
Dupy, dupy, klapy, klapy,
takhle dupou sloní tlapy.
Když ty nohy zadupou,
třesou celou chalupou.
Myšky chodí velmi tiše,
tlapky mají jako z plyše,
tiše myši ši ši ši,
ať vás nikdo neslyší.
Skáče, skáče žabička, okolo malého rybníčka, (děti skákají jako žabičky okolo pomyslného rybníka, vytvořeného z lana)
rozhlíží se kolem sebe, kde je asi modré nebe? (děti se rozhlíží okolo a pak ukáží prstem na nebe)
nebe není pro žabičky, ty radši skočí do vodičky! (děti skočí žabím skokem do “rybníka”)